Kde je Mařena nastrojena v šaty staré, tam škádlívají chlapci děvčata a házejí po ní kamením. Lid pevné věří a jistí, že z kterého doma hoch se neúčastní tohoto obřadu, z toho domu někdo zemře do roka. Na Jičínsku nesou Mařenu až k lesu, tam s ní šaty svlekou a roztrhají. Zatím chlapci v lese utnou májíček a nesou nazpět do dědiny.

Na Šumbersku a Zábřežsku vystrojí se »smrt« do pěkného oděvu. U lesa se odstrojí a došek spálí. Do šatů, které měla na sobě smrt, přistrojí se děvče, kteréž pak jako »líto« nebo »anděla« vedou nazpět do dědiny. Chlapci zatím utnou jedlový májíček a dají vršek s něho děvčeti »!ítu« do ruky«. Mládež jde do vsi v průvodu: napřed chlapci s májíčkem, okrášleným pentlemi červenými, za nimi děvčata s »lítem«. »Líto« celou cestou po každých dvou krocích ze zatočí. Májíček zanesen do toho stavení, odkud smrť vynesli, obyčejně tam, kde bývaly přástvy, a přibijou jej na kalenici.

Na Valaších chodí se jen tehdy s Mařenou, když ve smrtný týden (na Brumovsku) nebo za celý půst (na Vsacku) v dědině nikdo neumřel. »Smrf« jmenuje se také místy »smrtnica«, »smrtelnička«, »smrťák«, »smrťoch«, ^květnica-, »stromek« (májek) a také »smrtolka« (smrtholka). Se »smrtholkou« chodívají po západní Moravě. Okrasou bývají věnce, při čemž na stuhy jsou navlíkány skařupy (výpuky, výdumky čili pouchy) a mezi ně nastrkány jsou na nit kousky sukna barevného. Také obrázky zavěšují na nitky nebo krášlí stromek »klebetami«, t. j. nastrkají na nitky střídavě kousky slámy, sukna a pod. V Jablůnce na Vsacku zdobívají stromek malovanými vejci a papírovými pentlemi, »značkami«. Jako odchylku zaznamenáváme, že na Hané bývá za »smrt« dutá dýně s vykrojenýma očima, v níž hoří svíce. Před večerem nesou ji na plachtu za dědinu a házejí do vody.

Někde děvčata chodí s Mařenou a chlapci se Smrťákem nebo Ma-řákem, s dóškem, přistrojeným do mužských rozedraných šatů. Při tom tropívají žerty. Vyřítí se za děvčaty z některého stavení zpívajíce: »Nesem, nesem Mařáka, na oleji smažáka. déle mu másla, aby se mu hlava třásla«, nebo: »Neseme Mařáka Ignaca Kačaka. Kaj ho poneseme? Na fojtové vrata. Fojtka bude rada, že ma kamaráda a fojt ešče radši, že ma černé oči.« (Z Frydlanta.) Chlapci někdy také se při tom snažili, aby shodili Mařákem Mařenu se žerdi. Natropivše s Mařákem dosti žertů, zašlapali ho někde na dvoře do louže nebo zahodili do potoka. Na Zábřežsku v Chromči vynáší děvče na holi nastrojenou Smrt, druhé Smrčáka, ostatní děvčala s majeékami je doprovázejí, zpívajíce. Za vsí Smrt i Smrčáka zapalují. Mařenu (Smrt) pravidelně mládež pálívá nebo topívá a pak hází po ní kamením, aby za nimi neletěla. Na východní Moravě Mařenu vynášejí na smrtnou neděli a nové léto přinášejí na neděli květnou. Děvčata nosí »maják«, vršek mladé borovice, ozdobený podobně jako »léto« na smrtelnou neděli.

Obřady lidu moravského jsou rázu starého, kterémuž nasvědčuje shoda jejich se starodávnými popisy vynášení smrti. Zejména shoduje se s obyčeji staročeskými obyčej moravský, posavad užívaný, jídati na smrt-