str. 57
kávají známé již sloky: Líto, líto, líto .... a dodávají: Na tu Květnou neděli Marie přečistá uslyšela novinu, že jest Pána Krista, synáčka nevinného vedou před Piláta, celého ztrýzněného. Pláče matka svatá, nemůže mu pomoci, ani vysvoboditi matka požehnaná. Kriste, pro tvých sedm slov umučení tvého přivedeš nás do ráje, do království svého.
Odříkavše koledy, dostávají kolednice perník, srdce, panny, jeleny, děťátka a mar ' cipán.
Při odchodu děkují těmito slovy: Zaplať Pán Bůh za ten dar, kterf jste nám dali, abyste se po smrti do nebe dostali. Hoši chodí dynovat v pondělí odpoledne o Velikonocích. Drží v ruce dynovačky a zpívají: »O srdce jediný, probuď se včas; dejte mi vajíčko, já přijdu zas; dejte mi červený nebo bílý, však vám ta slepička snese jiný, na peci v koutku, na zlatým proutku pěkně bílý. Já jsem malý koledníček, tetičko, přišel jsem si pro červený vajíčko. Vajíčko je červený, ma-zaneček bílý, jak pak se vám, tetičko, ten koledníček líbí ? Já jsem malý chocholáč. přišel jsem si pro koláč; koláček mi- dejte, jen se mně nesmějte; jestli mně ho nedáte, váží dcerku nevdáte. Ona bude v koutku sedět a škaredně bude hledět, pak se na to podíváte, že ji už víc nevdáte.« Za koledování byli poděleni barevnými vejci — po-mláskou.
Na Moravě*) zachovalo se více popěvků a udržel se také starobylejší ráz při vynášení smrti, než v Čechách. Na smrtnou neděli odpoledne vynášejí ze vsi Mařenu (lašsky »Mařanu«) odrostlejší děvčata. Mařena bývá upravena z došku, oblečena ženským šatem pěkným nebo vetchým, starým. Došek »Mařena« nastrčí se na dlouhou tyč, kterou děvčata nesou po celé dědině. Za dědinou odstrojí došek a hodí jej do vody.
