str. 35
tu Janíček se radostí poviklává, když ale ho nabírá, anebo mu zpívá, co se mu nelíbí, tedy lokty jej tříská, až ho někdy i s lavice shodí.
U Valachů hrávají na přístkách na Želmana. Některá z děv jest fojtem, jiné děvy jdou k ní, o dceru jeho žádajíce a zpívajíce.
Pochválen buď Želman, Pochválen buď Jodro, Pochváleni všeci jeho rytířf !
Co jste chtěli, Želman,
Co jste chtěli, Jodro,
Co jste chtěli všeci jeho rytíře ?
Vážu divku Želman, Vášu dívku Jodro atd. Na jaký chléb, Na ovesný atd. Nedám vám jí atd.
|
Teď začínají znova Pochválen buď atd., opakujíce všecko až na jaký chléb? a odpovídají na vikový. I opět jim praví: nedáme jí.
Tolikéž jim odvetuje se, když všecko zpívati počavše, proměňují: na (chléb) ječmenný: a dále: na ten režný. Až pak když všecko opětovavše dokládají: na chléb žitný, tedy jim fojt odpovídá:
Tu ju máte, Želman,
Tu ju máte, Jodro,
Tu ju máte všeci jeho rytíře.
|
Nejobyčejnější písně na přístkách jsou písně pořadové, trestí svou hrám oněm velmi podobné. Slují pořadovými, že po řadě děva za děvou píseň nějakou pěti musí.
Přaďte, přaďte, přaduienky,
Bude zítra mráz.
Uvážeme šest pacholků
Na jeden provaz.
Provázky krútíme,
galány lúdíme,
Aby oni přišli
A nebyli pyšní.
A i ty, Janíčku,
Přijeď na koníčku,
A i ty Jozefku
Přijeď na oščejku.
Aby ťa tam pclialo,
Aby ťa tam džgalo,
Místa ti nedalo,
S pece ťa shodilo.
S pece ťa shodilo,
Žebra ti zlomilo,
A sem na tu přístvu
Tebú dohodilo.
|
Na den sv. Lucie nepřede se. Hospodyň jedna dělala si z toho smích, pravíc: Lucka, pucka, jenom přeďte a přinutila čeleď svou ku předení. Leč svatá Lucie přišla prý a nasypala té rouhatelkyni neřádu do hlavy, že ji po celý rok bolelo. Když ale sobě usmyslivši na rok v den sv. Lucie nepředla, přišla opět sv. Lucie a neřád ten jí z hlavy vybrala, načež ona ozdravila. 0 jiné ženě vypravují, na oči, za příčinou tou krvavé, že přadla na den sv. Lucie. I zjevila se jí sv. Lucie a přinesla jí špich plný vřeten: Jsi-H taková pradlena, napřeď mně do rána na všecka ta vře-
|
