str. 36
tena, stane-li se to, tedy ti zrak vrátím. Po dlouhých rozpacích a báz-něch napřadši potáček, z něho na všecka vřetena rozmotala. Na druhý večer v týž čas přišla sv. Lucie a spatřivši práci tu, odebrala vřetena a zrak jí navrátila. Pro upamatování na příhodu tu prý se nepřede na sv. Lucii.
Ku konci přístek, nebo již na škaredou středu v Olomoučtě horním slaví se rozhonky. Rozhonkové ti záležejí v hostině a tanci. Tu ustro-jují děvy Kyselku či Přadenku, upravují totiž došek slámy do šatů ženských, dávají motovidlo do ruky jedné, do druhé potáč s přízí neb vřeteno, a přičinivše kužel na přeslici pověsují tu kyselku na strom a provázkem ze špuňkův usoukaným ji uvazují ke stromu aby nespadla. Děvy tu pod ní do hromady usednuvše zpívají:
Na katnýnku sedala, hej danaj, danaj,
Bílé vlásky česala, hej, danaj.
Ach mý milý vlasečka,
Pozbyle ste krásečka.
Buď Přadlenko veselá, hej danaj, danaj.
Přinesem ti kysela, hej, danaj.
Fokni větře z Dunaje,
Shoď jablečko lebo dvě.
On jí shodil jediný,
Ješče bylo červavý.
Puč mně milá nožiček,
Ať vykrojím Servírek.
Kyseličko kyselá,
Proč tak dlóho visela?
Tři léta sem visela,
Ješče neokysala.
|
Kyselo, jídlo z kvasu do vody zavařeného. Přináší také buď děva, buď chasník po přístkách kysela, totiž nese hrnec a přijda neb přijdouc do světnice, kam zaměřil neb zaměřila, roztlouká hrnec ten, o zem jím vrhnouc, a dí k tomu: Přinesli jsme vám kysela, anebo: Nesu ti kysela.
Na rozchodnou zpívají děvčata na přístkách:
Poďme domů ve jménu Ježiše,
ty jsi obrana naše,
ty nás chráníš, opatruješ,
ode všeho zlého,
této noci náhlé smrti,
ďábla šeredného.
Svatí Otcové jsou byli na poušti, jedli mannii nebeskou,
jedli zemskou i nebeskou,
potom zemřeli jsou,
budiž chvála neskonalá
na věky požehnaná,
skrz Krista,
za všecko Ti dékujem,
a ve jménu Páně domů půjdein,
srdce ale před Tvým trůnem
dáme do zástavy, Bože. Amen.
|
Od toho času, kdy Sušil nám zachoval obrázek přástek na Moravě, mnoho již z podání lidového vymizelo. Nový obrázek nakreslil první znalec lidu moravského Fr. Bartoš.
Práce polní skončeny. Dlouhé večery zimní shromažďují rodinu i čeleď při teplém krbe domácím. Nastane doba přátelských besed a veselých přástev, na nichž poesie ve způsobách nejrozmanitějších ukracuje a oslazuje dlouhou chvíli.
Kamna sálají příjemným teplem; světidlo na stojane svým kmita-vým světlem jen napolo proniká šero jizbové. Staré babky přikrčí se ke
|
