voval a polom jich k ctnostem napomínával. Aby pak jim nebyl obtížný, někdy také nětco svatě kratochvilného promluvil, zasmál ?e, jako.ž i duchovní, pohádky jim předkládal, ku příkladu: Co jest spolu troje a jedno? Nejsvětější Trojice Boži. Co je^t ze všech věcí nejhorší? Hřích. Kdo jsou ti, jenž by rádi zemřeli a nemohou? Zatracenci v pekle. Kde mohou lidé živi býti beze vší bídy a těžkosli? V nebi. Kdo nám největší dobrodiní prokázal? Kristus Pán. Kdo jest ten, jenž každého svátečního dne bývá v kostele, avšak ho tam nikdy žádný nevidí? Kristus Pán u velebné svatosti oltářní. Která jest matka a panna ? Nejsvětější Rodička Boží etc. A když některá na tu jeho pohádku dobrou odpověď dala. krom toho, že ji proto přede všemi pochválil, také nějaký duchovní dáreček jí daro-vával. Na to nějakou pobožnou písničku jim začínával a s nimi zpívával. A tak až do půl noci, ano i přes půl noc s nimi na přízi setrval.« Mů-že-li býti zdařilejší a věrnější obrázek staročeských přástek? Ve stol. XVII. a XVIII. venkovský lid v zimě scházel se stálo na přástky. Rýmuje Selská Pranostika r. 1710, že po Havle po vsích

Obr. 6. Přástka v polovici XVIII. století. Současná kalendářní mědirytina (»prosinec«).

»potom na přástkách sedí a vodnici neb kolník jedí.«

Svědčí také výčitka kněze Boh. Bílovského na začátku stol. XVIII., že rodiče, aby ušetřili světla, posílají děti na podezřelé přástky, »kterou prý sám čert nočního času vymyslil.* Posílají »do té neb jiné chalupy na přástku, mezi štverádské tovaryše a tovaryšky. O bohaprázdné schůzky* . . . Neznámý mistr znázornil v polovici XVIII. století práci i zábavu na přástkách v měsíci prosinci při plápolajícím krbu a mdlém svitu člyrkahance. Viz obr. č. 6.

Vzácná dnes knížka, Pravidlo o vrchních a obci představených z r. 1752 hrozí přísně: »Běda těm, kteří na svém gruntě zloděje, lotry, kacíře, bludné knihy, nestydaté schůzky a jiné neřesti při celonočních