str. 9
nezbednostem a nemravnostem, kterým by schůzka taková příležitost dávala, přítrž učinila.« Rychtář z polovice věku XIX. podává si tu ruku s rychtáři a panskými úředníky z věků XVI. až XVIII., ve snaze na zastavení podezřívaných přástek . . . Aby nás toto věčné vyčítání nevrlých mravokárců a úřední zakazování přástek neomrzelo, přestaneme na uvedených ukázkách a vrátíme se ze století XIX. prese všecky výstrahy na staročeské přástky. Jen ještě jedno pozdní svědectví.
V r. 1854 dovolával se městský úřad v České Třebové německým pří-pisem k politickému úřadu v Lanškroune, aby bylo zakročeno proti častému strojení maškar v přástvách, při čemž prý se neplechy prováděly. Strojení za ma-škary bylo tak oblíbeno, že se v létech 1860tých pravidelně dělo od přá-stevníků v úterý a v sobotu od adventu až do popeleční středy. Ke konci r. 1890 stěžováno do přástek, jak mladé dívky, ještě školačky, k sobě vábí k tancům až přes půlnoc. Neslavné skončení toto přástev (dodává J. Tykač) vybízí ke srovnání se smutným zánikem jiných někdy skvělých nebo prospěšných zřízení lidských ... — Ve čtvrtek na přástky nesmíme. Na přástkách udržela se památka pocty, vzdávané starodávné ochranné bytosti krbu rodinného, skřítkovi. Čtvrtek byl od pradávna pro přástky dnem svátečním, kdy na počest skřítkovu nesmělo se přísti, kdy byly skřítkovi připravovány oběti, nechávány drobty a zbytky jídel na noc.
Přádaly dívky a ženy na schůzkách zimních a také muži nezaháleli při nich. Zachovalo se o tom zajímavé svědectví. Motivu přástek uchopila se totiž u nás za Bedřicha Falckého polemika protijesuitská. Vydán byl r. 1620 leták s vyobrazením (viz obr. 5), kde znázorněna přástka, jak muži jesuité sedí, předou a osnují záměry, rozprávějí. Že také muži scházeli se na přástky, potvrzuje v dalším vyobrazení chod-
