sedlským«. A r. 1595 zase přísně nařizuje a vyhlašuje sněmovní usnesení, že »zapovídají se přástky, schůzky a tance a jiná rozpustilá noční sedání, jež se páší a provozují.«

Stejně na Moravě Žerotín zapisuje o soudě panském (Brandl. II. 38, 39,) r. 1597. »Zvláště pak nařídilo se vrchnostem, aby přetrhovaly hří-ehův a rozpustilosti proti Pánu Bohu, nemírná pití a obžerství, neřádná posvícení a hody, tance i hry, hromování, přísahání, láni, noční toulání a schůzky, povyky, přástky a střelby. <

Páni se řídili artikulem sněmovním, a když o masopustě k »soudu« shromážděným poddaným úředník vrchnostenský vykládal, co činiti mají, co nic, pravidelně na všech panstvích po celé století XVI. a XVII. zapovídaly se přástky.

Zřízení Jiřího z Waldšteina poddaným panství Hostinského a Mile-tínského r. 1566 poroučí: »Hře a přástev žádný, v karty ani v kostky, i tolikéž tanců, aby u sebe nedopouštěl, vo peníze, ani jinak žádným vymyšleným způsobem.«

Griespekovský řád selský r. 1588 zakazoval: »Přástek, aby žádný u sebe nedopouštěl a zvláště pacholkům a pacholatům a kdožby je u sebe dopouštěl, Jeho Milosti pánu pokuty bečku soli aby dal. Rychtář ať na to pozor se vší bedlivostí má, neprohlídajíc ani pomíjejíc v tom nižádnému a kdožby se toho dopustil, o tom každému aby vrchnosti oznámil, a pakliby rychtář v tom se tak nezachoval, o tom věda, takovou pokutu bude též povinnen.«

Poddanský řád na panstvích Ryehmburském, Rosickém a Slatiňan-ském r. 1626 stanoví: »Přástek, ani jakých veřejných schůzek a povykův, žádný u sebe nedopouštěj, pod pokutou vrchnosti 2 kopy grošů míš. a rychtáři též 30 grošů míš.«

Rád poddanský na panstvích kláštera Doksanského r. 1648 předpisuje poddaným: »Na přástky aby nechodili. Ten kdo by je přijal, pokaždý pokuty dáti povinen bude 10 kop.«

Řád poddanský na panství Jindřichohradeckém z r. 1660 nařizuje: »Přástky, tance, ani žádných schůzek pacholkům s děvkami hned u žádného hospodáře, zvláště pak v domech šenkovních, aby více nebývalo. Dopustil-li by se kdo toho, den a noc v kládě seděti má, a dá pokuty milostivé vrchnosti jednu prostici soli. A nad tím rychtář a konšelé pozor míti mají; jestliže by to od nich dopuštěno a přehlídáno bylo, tehdy oni také touž pokutou vrchnosti povinni budou, k tomu den a noc v věži seděti mají.«

Ukrátíme podobných zapovědí a pokut. Opakují se až do omrzení i s pokutami skoro doslova i ve století XVIII. a ještě r. 1847 úřední ná%rod rychtářovi předpisuje, jak má přihlížeti ku přástkám, aby se tam neděly neplechy, ač jinak schvaluje společné předení v zimě pro úsporu světla a paliva: »Přastva. Tak nazvané schůzky k předení, kdežto se vesničtí obyvatelé zimních večerů k předení střídavě do domů scházívají, dílem aby světla a paliva ušetřili, dílem aby se vzájemně ku práci pobízeli, jsou povolené, však ale rychtář má na to hleděti, aby se všelijakým