Také materiál ve Cvičebnicích jazyka českého jest dokladem toho. Není pochyby, že lidovědný materiál hodí se výborné ku cvičením jazykovým. Duše lidová svým prostým nazíráním, jak se jeví v lidové kultuře, jest zajisté duši dětské velmi blízká.

Vedle toho pak porozumíváním lidové kultuře a vnikáním do jejího ducha lze zhodnotiti i celé dílo výchovné. Za takových okolností leccos bylo by lze ještě zachrániti, co vlny umělé kultury rychle splavují. Zejména na některých místech koruny svatováclavské jest zůstaveno ještě práci této vděčné pole.

Tam, kde těší se některé zvyky a obyčeje pozornosti učitelstva, jest nám připomenouti, aby materiál nebyl na všech stupních zpracováván stále s jediného hlediska. Tak na př. jde-li o thema štědrovečerní, není třeba dotýkati se všeho, nýbrž můžeme si vybrati určitý moment a zpracovati jej, na př. přípravy štědrovečerní, naše štědrovečerní večeře, můj vánoční stromek, štědrovečerní pověry atd.« — —

Za první číslo zvolili jsme přástky (přástka, přástva, přístva, přidky a jak jinak se jmenovaly). Rozumí se, že by knížka tato vzrostla silně, kdybychom chtěli uvozovati všecky zprávy o přástkach, hlavně v poslední době uveřejněné v monografiích, pečlivé vydávaných od učitelstva v jednotlivých obvodech. Podáváme tuto a také podáme vždy v příštích číslech této sbírky základní obraz v rozměrech přiměřených, nehodlajíce vyčerpati látku všecku, zejména snadno přístupnou a nic podstatného neměnící na hlavních obrysech. Přástky skoro nadobro již vyhynuly z lidového podání a svou náladou vhodné se přimykají k nynějším smutným, dlouhým, zimním večerům . . .

V Praze, 12. října 1909.