staročeské stonásobné. Snad by nikdo ani náklad na dílo to, jež by ovšem i obrázky opatřeno bylo, hraditi nechtěl Za to mi přišlo vhod pozvání nakladatele mých knih a vydavatele Českého Lidu, váženého přítele pana Bohuslava Si máčka, abych ze svých zásob vybral a sestavil řadu nevelikých knížek, jež by osvětlily život lidu českého za starodávna, veselé chvíle v životě lidu českého, slovem i obrázky věrnými, čerpanými ze starých památek i podle skutečnosti pořízenými. O vědecký rozbor dohadů a výkladů, o přirovnání s obdobnými cizími zjevy tu nešlo. Vyčerpal jsem to všecko takpřka až na dno se všemi údaji literárně-historickými a s bibliografickou úplností ve svých spisech a v Českém Lidu, jak se vždy dovolám v poznámkách. Tu chceme jen předváděti poutavé obrázky, psané záživně, bez přítěže učených citátů, polemik, theorií, docela prosté obrázky mosaikové pro budoucno, bez širokého rámce studia srovnávacího. Kdo by chtěl dále jiti a snad stopovati, kdo jest nám svědkem a naším průvodcem, nalezne poznámky za hlavním textem, s odkazem na stránky i na studie srovnávací jinde uveřejněné.

Ještě upozorňuji, že bezděčným účelem těchto knih bude, seznamovati s návody, kde jednotlivé obřady, hry, zábavy, průvody a pod. jsou upraveny pro umělé oživeni všech těchto zvyků, zejména při zábavách, národních slavnostech a pod., podle vzoru cizích spolků pro umělé pěstování lidových obřadů a her. Buď podáme takto upravené návody nebo vyjmenujeme, kde podobné úpravy jsou již sestaveny a tiskem přístupny. Upozorňuji zároveň, že snad by se četba těchto knížek o životě lidu éeského za starodávna hodila dobře i do rodiny a do školy jako poučení o lidové tradici vyhynulé i hynoucí. Budiž dovoleno, abych uvozoval významné přiznání zkušeného učitele Josefa Milllera, Sloh v nových proudech vyučovacích, 2. vyd., II. díl v Praze, 1909, str. 185-6: »... Ozývají se hlasy proti tradicím, již již zmírajícím, hlavně také proto, že obsah jich je výrazem dávno minulých forem života. Dnešní člověk v odlišném sociálním vlnobití žije prý jinak a tudíž i výraz života toho neshoduje se s tradicí zachovanou.

Naproti tomu zase stojí úctyhodné snahy nepřerušovati násilné tento vývoj, nýbrž navazovati na kulturu lidovou a v jejím duchu vésti mládež. Výrazem těchto snah na prvém místě je celé vzácné dílo uložené v řadě svazků Českého Lidu. Některé práce jsou věnovány přímo studiu lidové tradice ve škole.

»Měli jsme v Českém Lidu kolikráte příležitost zastati se stanoviska, že studium lidové tradice a studium lidovědné vůbec nesmi býti pro nás vyčerpáno jen probadáním všech zjevů příslušných, že nesmíme pohlížeti na lidovou tradici jako na dokončenou periodu vývoje, nýbrž jako na zdroj, jehož třeba již značné povýsychající praménky možno oživiti a převésti k zúrodnění a osvěženi našeho národního života.« (C. Zíbrt »Lidová tradice ve škole«, Český Lid 1903 str. 249. K tomu čti poznámky A. Blažka v témž roč. na str. 258 a O. Svobody na str. 335.)

Nejsem dalek téchto názorů (praví J. Míiller) po určitém omezení u vyučování jazykovém. Minéni svá již dříve projevil jsem v I. vyd. Slohu.