všelikých záznamů, dopisů (mezi příbuznými, mezi známými, dopisy obchodní, milostné atd.), pozvání a j. v.

Písně mají vedle stránky slovesné též hudební, nápěv; mnohé také hned i stránku třetí — taneční. Lid nezná jich jinak, než že je zpívá a při nich tančí. Rozpomeňme se jen na »trnaveček« ; nezná ho, kdo nezná všecky jeho 3 stránky, tak úzce tyto spolu souvisí. Jak má rozuměti kulhavému tanci, neví-li, že tanečník dle písně má v levé noze trn, a nerozumí dupnutí, neví-li, že tím chce trn vyrazit. Nápěvy v souvislosti na jedné straně s textem, na druhé s tancem jsou další částí folkloru, odkud přejdeme pak k lidové hudbě vůbec (nástrojové) a k lidovým tancům.

Z umění výtvarného připomínám kresby a ma 1 by (na kraslicích, v knížkách, obrázky, malby na stavbách, na nábytku), ř e z b y, výšivky, keramiku, stavitelství. Co tu v každém směru materiálu! A materiál ten dosud není ani sebrán a seřaděn. Ke konci chceme si vzpomenouti ještě na samorostlé umělce lidové, na samouky.

Co vyrobeno je rukou lidu, nelze vše prohlásiti za umělecké. Všelicos s uměním nemá co činiti, ale jest to k poznání lidu přece důležito jako ukázka lidového vkusu. K tomu přistupuje jiná okolnost. Jsou věci, kterých nedělá lid sám, ale které se jen a jen pro lid dělají a lidu se líbí (mnohé části kroje nebo četba lidová, atd.). Nebo některé věci robí pouze jednotlivci z lidu, majstři v svém umění (tesaři robící stavení, vyšívačky atd.). Všech podobných věcí jest si všímnouti a tím vkus lidu poznati. Zde jest také místo pro pojednání o kroji lidovém, který z části je uměním lidovým (vyšívání), ale z veliké části jen odpovídá vkusu a zálibě (účes, kosmetika, skvosty). K tomu přidati lze črtu o holích, zbraních a pod. Ze při kroji sluší rozeznávati kroj robotný a sváteční, a kroj příležitostný (při křtu, svatební, pohřební), dále různý kroj dle pohlaví, věku, zámožnosti, rozumí se samo sebou.

K folkloru do jisté míry náleží i mluva. V mluvě zrcadlí se celá osvěta; to platí též o mluvě lidové. Bedlivé pozorování jednotlivých živých nářečí platí za nejlepší školu pro jazykozpytný výcvik. Jemnému vystižení výslovnosti a pochopení vnitřní stránky nejlépe vskutku se naučíme studiem živé mluvy na venkově, síle výrazu, souvislosti rhytmu řeči a přízvuku s myšlením a cítěním lidským. Při líčení nejde tu pouze o hlásky, tvary, syntax a slovník v obyčejném významu. Pro lidopis jsou zejména některé části důležité; tak tvoření nových slov a změna významu slov starých; všeliké obraty a úsloví; názvy topografické, příjmení a jména křestní; statistika křestních jmen v jednotlivých krajích, jak kde které je oblíbeno (se zřetelem k různým vyznáním náboženským) ; všeliké přezdívky hezké i nehezké, laškovné výrazy, něžná slova (nejen pro lidi, ale i pro zvířata a rostliny), kletby, hrozby, nadávky interjekce.