základní, to jest lid. I on se měnil z příčin vnitřních i zevních a vlivem ostatních vrstev. Ale on zůstal jádrem národa, ke kterému stojí lidé ostatních vrstev ten blíže onen dále. A je-li studium národa důležito, jako že jest, pak nejdůležitější jeho část jest studium lidu, jakožto jádra národa. Lidopis jest nejdůležitější částí, jest základem národ opisu. Z vědeckého přesvědčení chceme se lidem zabývati a cokoliv dobrého u něho najdeme, zachovati. Také naše NSC stejně jako NMC chce se na ten čas jen a jen lidopisu věnovati.

První část vlastního líčení tvoří an t h r o p o 1 o g i e, to jest přírodopis člověka líčící jej po stránce tělesné i duševní. Sem, jak známo, patří popis kostry a jejích rozměrů, hlavně lebky, studium mozku, popis pleti, vlasů, očí, nosu, úst, uší, podoba celého obličeje, celé vzezření, studium dechu, oběhu krve, měření sil, měření zraku, sluchu a smyslů vůbec, líčení tělesné dovednosti, akklimatace (přizpůsobení se okolí), studium vzrůstu těla, celku i částí, váhy těla, pohlavních poměrů, stáří, líčení zdraví a rozšíření chorob. Zkrátka vylíčení, jak vypadáme v různém věku, v různých krajích, v různých stavech. Materiál k tomuto studiu počal se sbírati již při přípravách k NVC, a je třeba na počátky ty navázati. Vzhledem k tomu, že nemáme sice mnoho v tomto oboru pracovníků, ale přece několik a to výborných odborníků, lze doufati, že návodem jejich další hojný materiál se sebere a jejich úsilím zpracuje. Pěstování této části anthropologie jest u nás zabezpečeno.

Těžší jest psychická anthropologie. Vylíčení, jak lid soudí, jak věci pozoruje, jak pamatuje, jak rád se poučuje, jak se vyptává, jak posuzuje přírodu, svět, lidi, historické události, umění atd. může snadno vypadnouti jednostranně, nezakládá-li se na bohatém materiálu, ale jen na ojedinělých případech. Hlavními sběrateli v této příčině jsou dosud umělci. Umělec,. zejména literát, odkukuje, jak se říká, povahu a schopnosti lidu a vtěluje své pozorování v postavách svých děl. Často podaří se mu vysloviti krásně a určitě to, k čemu badatel po dlouhých téprv studiích dojde; u nás zejména Němcová svou Babičkou vystihla krásně mnohou stránku ze života a povahy našeho lidu. Národopis ovšem také líčí duševní stránku našeho lidu. A přes to prese vše jest nám doznati, že nemáme pražádné studie o ní. Jako totiž ve fysické anthropologii praví se na př. barva očí v té oné krajině je většinou modrá, neboť z tolika a tolika pozorovaných osob bylo jich tolik modrookých, tolik šedookých, tolik černookých a pod., tak chceme i v psychické anthropologii slyšeti důvody jednotlivých tvrzení, slyšeti kolik případů bylo pozorováno a pod. Ano my chceme více. Ve fysické anthropologii se stává, že badatel spoléhati musí na materiál zaslaný mu od neodborníků, kteří všichni stejně neměřili; on již to zná a s jistými nedostatky svého materiálu počítá. Ale při posuzování duševních stránek, kde není měření a vážení, může se snáze udělati chyba, tu chceme znáti vedle konečného