rozhodují o jeho vlastním osudu. Tento rozdíl mezi měšťákem a venkovanem není ode dneška, ale nikdy nebyl tak ostrý. Dříve venkov zajímal jen potud, pokud opatřoval městu potravu. Že by i duševní život zasluhoval pozornosti vzdělanců, to poznalo se až v nynější době, kdy propast mezi rozčilující vzdělaností městskou a venkovskou prostotou tak silně se rozšířila. To by se mohlo vykládati tím, že znavený měšťák hledá ve venkovském zátiší občerstvení, že z egoistických důvodů lidu si váží a pak teprv znenáhla mu rozumí. Ale prof. Riegl pojímá zájem ten z etnické stránky. Každý rád vzpomíná na mládí, a čím více zkusil čím dále ho osud vrhl od oněch míst, kde prožil svá mladá léta, tím více si váží každé maličkosti, jež mu zbyla na památku z oněch dob a míst. A tak je i s celými národy. Právě vzdělanci v těžkých nynějších bojích společenských touží poznati názory dětského věku národa a shledávají, že první, dětské stadium vývoje národního existuje právě u venkovského lidu, v jeho zvycích a mravech, v jeho mluvě a umění. Příčina vězí v antikvarních náklonnostech našeho věku vůbec, hledáme tak nové ideály, když staré pozbyly své nahřívající síly. Tento zájem o lid nesmí býti přemrštěný. Nechceme jako Rousseau vzdáti. se všech vymožeností osvěty a žiti prostě jako venkovani; ani hrabě Tolstoj toho úplně nedovede. Nechceme, aby lid zůstal na nynějším stupni vzdělání nebo docela aby se vrátil na dřívější stupně nižší; chceme naopak, aby se povznesl. Ale v jeho osvětě jest vskutku mnoho dobrého a krásného, co nedošlo náležitého rozvoje a ocenění. A to ať se zachová, to ať se pěstí. Riegl sám uvádí na př. lidové kroje a vyšívání.

Rieglovo líčení je namnoze výborné, a lze s ním vysloviti plný souhlas. Skoda, že je to jen duchaplné essay, jež mnoho jen nahodí a do podrobná neprovede. Mimo to na poměry našeho venkova se rozhodně nehodí; jak dalece se hodí na venkov německý, jenž tanul autorovi na mysli, nevím. My zkrátka tolik povíme: Rozdíl mezi národem a lidem jest sociální, který se historicky vyvinul, vyvíjí se a bude se vy-víjeti dále. Následkem toho jest nestálý a neurčitý. Není pravda, že nyní je ostřejší než dříve. U nás právě nyní se všecky vrstvy spíše sbližují, celý národ stává se lidovějším, jenom že lid při tom ztrácí na své podstatě. Původně nebylo rozdílu mezi národem a lidem. Lid — to byl celý národ, a naopak. Časem jednotlivé vrstvy od celku se odštěpovaly, nabytím různých výsad, zaměstnáním speciálním, vzděláním, životem, nabytím anormálně velikého jmění atd. Historie těchto vrstev jde ruku v ruce s vývojem městského života. A rozumí se, že na př. větší jmění skýtalo majiteli možnost vyššího vzdělání a jiného způsobu života než zbývající základní vrstvě národa, že tedy odštěpení mohlo díti se v několika směrech najednou. Co vše tyto odštěpené vrstvy drželo pohromadě mezi sebou i s vrstvou základní v jediný celek vyšší, kulturní, v jednotu národní, to jsou věci důležité, ale nám dnes o ně zatím nejde. Vrstva