víže, čím více jeho pokolení na něm pracovalo, čím více pro uhájení jeho musili předkové trpěti. A týž poměr je mezi celým národem a vlastí. Opravdu neznali bychom národa, kdybychom neznali celé jeho minulosti, děje zvláště význačné objasní nám jeho charakter, jeho snahy, jeho duši často lépe a dříve než dlouhé studium přítomnosti. A při tom leží v minulosti mnohé příčiny nynějších poměrů národopisných. Děje politické upravily naši hranici národnostní, děje politické způsobily naši germanisaci, bez jejíhož vylíčení nelze podati náležitý obraz našeho národopisu. A ještě důležitější jsou dějiny sociální a kulturní. Jestliže v jedné z nejmodernějších historií, v Lamprechtově Deutsche Gcschichte dějiny národnosti jsou položeny za základ dějin sociálních, nám ještě více dějiny sociální jsou základem národnostních. Ony nám vykládají vznik různých stavů, jich rozlišení, jak který stav různým vlivům podléhal, jak vzájemně spolu souvisely a jak dalece jednotu národnostní a tím i národopisnou zachovávaly. Srovnejme jen na př., jak u nás vývoj stavu panského, městského, vývoj řemesel souvisí s dějinami germanisace a všech vlivů německých, jak do měst a na hrady vnikaly německé zvyky, kroj i mluva; nebo srovnejme, co vše z národopisu se vysvětlí poměrem sociálním — robotou! A že konečně dějiny vědění i umění jsou pro naše poznání nad jiné důležité a že je třeba znáti je pro posouzení t. zv. umění lidového, toť věc samozřejmá.

V třetím oddíle vstupujeme již do národopisu samotného, neboť nám podává rozčlenění národa jak zeměpisné tak i kmenové, jak historie, jazykozpyt a jiné vědy nás o něm poučují, tak i rozdělení třídní.

Při rozdělení třídním zejména na důležitý rozdíl narážíme, na rozdíl mezi národem a lidem, který v moderním pěstění národopisu a lidopisu hraje velikou roli a jímž proto badatelé často na úvodním místě se zabývají. Také u nás se théma toto přetřásá, ač theoreticky pojednal oněm, pokud vím, jen dr. V. Tille (Český lid III. 201, 317, IV. 116). Hodlám jindy zevrubně o poměru tom promluviti, zde se ho jen dotknu. Mnozí právě vylíčení lidu a jeho života, jeho umění atd. jedině za ná-rodopis prohlašují, ostatní vrstvy ponechávajíce kulturním dějinám. A tento lid, jímž národopis výhradně se má zabývati, charakterisuje na př. prof. Riegl v úvodní rozpravě nového časopisu pro rakouskou lidovědu, že není to stav politický, ale ona vrstva, jejíž celý život spočívá na tradici, na živém, v podstatných věcech nepřetržitém a nezkaleném podání rodinném. Tento lid prý nezná pudu pro naši městskou kulturu tak význačného, aby chtěl všecko věděti, ani neomylného prostředku, jímž se tento pud ukájí: školského vzdělání. Mezi lidem mnozí neznají čisti ani psáti, u jiných jest účel školského vzdělání omezen na získání si nej-nutnějších vědomostí v denním zápase o chléb. O velikých otázkách časových nic neví a doví-li se konečně o nich, nerozčiluje se jimi, ani když