pravěcí předkové právě schopností dalšího rozvoje své osvěty lišili se od nynějších divochů. Tito představují jednak živly zastavené ve svém vývoji, jednak na stranu stlačené a kleslé.

Jak vidíme, jde Ratzlovi více o to, jaká jest kde duchovní i hmotná osvěta, než o to, jak dalece pokročil společenský vývoj. Třetí díl také špatně se hodí k prvním dvěma. O Indoevropanech je tuze málo řečeno a jest podána skoro jen jejich klassifikace. U osvětových národů měly se právě vylíčiti různé vrstvy, různé právě svou kulturou, a kulturu jednotlivých osvětových národů měl Ratzel právě svým způsobem vylíčiti. On ovšem hned na počátku svého díla praví, že tak činí veškera historická literatura. Nicméně marně se ohlížíme po díle, které by nahrazovalo nám, co čekáme se dověděti o národech osvětových, přečetše první dva svazky Ratzlovy Ethnologie o národech osvětou chudých. Doufejme, že autor spe-ciálnými pracemi sám nedostatek nahradí. Tak na př. přednáška jeho v.letním semestru 1890 o politické geografii (kterou autor zajisté brzy tiskem vydá) pěkně nám ukazuje, jak které území vtisklo národům svým snahy a tužby, jak zeměpisné poměry jednotlivých krajin (zvláště evropských) dávaly ráz politice svého národa a jak upravovaly jeho politické dějiny. Přednáška tato v mnohém nahrazuje a podává to, co v třetím díle autorovy Ethnologie jsme marně hledali.

Ratzel dobře pochopil, že plemena pro určení a třídění národů a podobně jazyk nemají té důležitosti, kterouž jim přisuzovali dřívější ethnologové. Na onom podkladě nedá se ani klassifikace přesně provésti (ani genealogická) a Ratzel všeobecné genealo-gické klassifikace vskutku nepodává. Jen tam, kde se podle jeho zdání příbuzenské svazky bezpečně dají určili, je konstatuje. Ale Ratzlovi není ethnologie zvláštní historií lidstva, pokud jde o určitou sociální organisaci (národ), nýbrž spíše kulturnou historií, rozdělenou podle určitých oblastí. Cena spisu pak tkví v mesologickém prozkoumání . těchto oblastí a jejich vlivu na rozvoj osvěty. A v tomto ohledu je cena spisu veliká; o sociální organisaci dbá poměrně málo.

Ratzlův názor o kultuře jest tento:

Lidstvo nedělí se mezerami, ale neuslá-lými přechody. Ethnologie nemá dokazovali rozdíly, ale přechody a vnitřní souvislost. Proto chybné jest děliti lidstvo na národy historické a nehistorické. Všecko má svou

historii, ale všecky dějiny nejsou zachovány paměti budoucích věků. Jako ve všem jsou přechody, tak i mezi národy kulturnými a kulturně chudými uznati sluší některé polo-kulturní. Kulturní chudoba vyznačuje se všeobecným individualismem. Každý má to, co si vyrobí. Čím větší dělba práce, tím vyšší osvěta. Dnes naše potřeby ukájejí dělníci, vzdálení od nás na tisíce mil. Světový obchod nás s nimi spojuje. Jako s chudobou osvěty souvisí individualismus, tak s výší její souvisí světoobčanství. Osvěta je dvojí: duchová a hmotná. Ona je luxus, tato je základ. Hmotná značí míti dost. síly, pod-robiti přírodu a využitkovati víc a více jejích darů. Zpracováním půdy nejlépe se zbavujeme závislosti na rozmarech přírody. Proto základ osvěty tvoří orba a rolnictví je první podmínkou kultury. Ale z ůstati na stadiu hospodářského sou by tu značilo prý by jen polokulturu. K úplné osvětě je třeba i duchové, totiž poznati základ všech věcí. Národové jen rolničtí zůstávají polokultur-nýmí. Duchová osyéla vzniká prý tam, kde rytířští kočovníci kořistí z práce rolníkův. Kočovníci jsou zakladately osvěty duchové, kterouž dostupuje se vrcholu.

Třeba cena Ratzlova spisu byla veliká, neuspokojuje nás. Se základným pojetím se nemůže smíří ti. Ethnologie má něco jiného podati, než co Ratzel podává. On nám líči kulturu jednotlivých zeměpisných okrsků a my nechceme jen kulturu, my chceme historii speciální organisace společenské — organisace národnostní.

Základy ethnologie zabývají se všecky větší souborné spisy ethnologické (úvodem). Samostatně vydali poučení o nich Ch. J. Becke, Views in ethnography (1863), L. Diefenbach, Vorschule der Volkerkunde und der Bildungsgeschichte (1864). Tento spis jest autorovo nejlepší dílo (srov. zvi. Origines Europaeae 1861 a Volkerkunde Osteuropas 1880). Jest to nejpodrobnější úvaha o úkolech národozpytu a ještě dnes dosti dobrá. Pěkný spisek je Premieres no-tions ď éthnographie generále par L. de Rosný (1885).

O methodě ethnologické psali na příklad Achelis, Aíethode und Aufgabe der Ethnologie (Zeitsch, d. Ges. f. Erdkunde, 1885), Bastiau, Das nátur liché System d. Ethnologie (Zeitsch. fůr Ethnologie), I. R. Hartmann úvodem k rozpravě Untersuchungen