Happel zase více hledí к podstatě bohů v jednotlivých náboženských názorech. Z dosavadních klassifikací žádná asi úplně neuspokojí, protože každá je značně jednostranná

Pokud ethnologie potřebuje přihlížet! к vědě náboženské se stanoviska positivního náboženství sama. o tom poučíme se dosti ve spisech O. Pfleidererových [Die Religion, ihr Wesen und ihre Geschichte 1878; Religionsphilosophie auf gesch. Grund-lage 1884).

Souborné spisy, jednající o společenských jevech s ethnologického stanoviska, dvojího jsou druhu. Jednak líči různé stupně vývoje jednotlivých jevů a na kterém stupni u kterého národa se každý jev nalézá, — jaksi základ ethnologie statiky ; na pří к d H. Spencer, Descriptive sociology (1874 : A. Schâffle, Bau u. Leben des social. Kài pers (1875), Fouillée, La science sociale con temporalité (1880), E. Tylor, Anthropology (1881); Ch. Letourneau, L^a sociologie d'après Г ethnographie (1884). Tento spis je základem ostatních spisů téhož autora, kteréž jsou vlastně jen zpracováním jednotlivých kapitol jeho sociologie; zcela samostatný spis je pouze E évolution politique (1890). Jiné spisy líčí na léinže podkladě základy ethnologické dynamiky ; na př. L.ester Ward, Dinamic Sociology (1883), Gumploivicz, Grundriss der Sociologie (1885); srov. též LMurent, Philosophie de Г histoire (1870) ; dále C.iouhtckíh, Основные вопросы политики (1889), КарЬсвъ, Сущность историче-скаго процесса etc. (1890), f. Lippert, Kultur-geschichte der Menschheit (1887). Speciál-ných dějin kulturných zde nepřipomínáme, rozumí se samo sebou, že ze všech se dá pro ethnologii těžiti. Na př. uvádíme jen G. L. Bon, Les premières civilisations (1889), L. di Die il lei m, Due civilizzazioni (1870). Vzpomínky zasluhuje také A. v. Eye, Atlas d. Kulturgesch. (1875). Jako zvláště vzornou monografii uvádíme : R. Mahren-holtz und Aug. Wunsche, Grundzuge der staatlichen und geistigen Entwickelung d. europ. Vólker (1888).

Zde sluší vzpomenout! ethnologických spisů Fried. Helkvalda. Ze spisů jeho uvádíme jen : Der vorgeschichtliche Mensch (1880), Naturgeschichte d. Menschen (1883; přel. i do češtiny: Přirodopis člověka), Kulturgeschichte (3. vydání 1883). Zdá se nám, že spisy tyto tvoří jediné veliké dílo a že náležejí k sobě v tom pořadí, jak jsme uvedli : pravěk — národové nekulturní —

národové Kulturní. Ve skutečnosti všecky tři spisy dohromady líčí vývoj lidské osvěty od nejstarších dob po dnes na podkladě ethnologickém. Význam děl Hellwaldových tkví v jejich populárnosti, dále v přesném provedení základní myšlenky : člověk ze stavu zvířecího se kulturně vyvíjel a vyvíjí — jako vše na zemi. Však jednou země vychladne a život na ní zanikne, lidstva nebude více. V jednotlivostech je Hellwald pouhým kompilátorem, často jen opiso-vačem.

Dále uvést! jest, že některé ethnologie méně ke klassifikací národů, jako spíše ke kulturné stránce přihlížejí; tak R. G. Latham, Descriptive Sociology (1859), Nationalities of Europe (1863) ; P. H. Wittleamp, Lande n en volken (1867), LI. Bancroft, Native races of the Pacific States (1875); A. Feathermann, Social history of the races of mankind (1887); B. Platz, Vdlker der Erde (1888—89). — Ch. L. Brace, The aces of the old world (1863); Ch. Sleuer, Etnographie des peuples de Г Europe avant Jésu-Christ (1872—73).

Alexander Humboldt a po něm ještě hlouběji С. Ritter pojali význam přírody pro člověka. Země jest jeviště dějin. Ovšem člověk si půdu a přírodu do značné míry upravuje sám. Naopak však vždy podléhá podmínkám jistým, jež mu určuje země, v níž žije. Jinak může žiti a žije člověk na severu a jinak v krajích tropických, jinak v horách a jinak v rovinách, jinak v poušli a jinak v krajích lidnatých, jinak v nitro-zemí, jinak při moři a řekách a jinak na ostrovech atd. atd. Tento vliv přírody na člověka od dávna se uznával, studoval se a jmenovitě od minulého století. My jsme se podobných studií již dotkli. Dodati můžeme, že známá Malthusova populační théorie je zvláště oživila. A. Humboldt a G. Ritter načrtli již celé plány zvláštního, nového odvětví bádání — viesologie.

Mesologie sluduje vztahy mezi člověkem a přírodou. Hotové nauky mesologické podal H. Th. Buckle v spise Llistory of civilisation in England (5. vyd. 1874) 1) a O. Peschel v různých spisech. Oba také hleděli jich využitkovati pro ethnologii a kulturnou historii. Uvésti sluší A. H. Guyot, The eard and man (1850) a Géographie phys. comparée (cons. d. ses rapports avec