Religionsformen (1876). Srv. též A Lefěvre Religions et -mythologies comparées (1878) O. Hággenmacher, Zur Frage nach dem Ursprung der Religion (1883) a M. Miiller Natural Religion (1889); uvádí různá mínění badatelů o pojmu náboženství, taktéž líčí vznik a vývoj náboženského citu. Srov, spisy Tylorovy a Spencerovy; dále M. Můl-lera Lectures on the origin and growth o) religion (1878). Ráz náboženského vědomí líčí R. v. Hartmann, Das relig. Bewusst-sein der Menschheit (1882), ráz náboženských představ J. Happel, Anlage des Menschen zur Religion (1877). Podřadit! náboženství pod princip všeobecně v přírodě platný pokusili se Van Eude, Histoire naturel le de la croyence (1887) a E. Bel-inondo, II sentimento religioso come feno-meuo biologico e sociále (Riv. di íilos. scient. 1888). Gaster (Beitrage zur vergl. Sagen-und Marchenkunde, 1881) a jiní ukázali, že v pověstech lidu, vyznávajícího některé náboženství positivní, žije pokračování mythů drijských, semitských a pod. Jacolliot, Christna et le Christ (1874), nebo Barthe-lémy S-Hilaire, Lc christianisme et le bouddhisme (1880) a jiní ukázali na podobu křesťanských názorů s buddhistickými. Historický význam jednotlivých náboženství oceňuje Kuenen, Volksreligiou und Welt-religiou (1883), křesťanství speciálně J. Happel, Das Christenthum und die heu-tige Religionswissenscha/t (1882). O nynějších poměrech náboženských uvažuje Goblel ď'Alviella, Eévolution religieuse contempo-raine (1884). O sociálním významu náboženství uvažuje E. Desgrand, Einfluence des religions sur le développement des peuples (Bull. de soc. géogr. de Lyon, 1884),
o poměru (moderném) církve k státu Ad. Frauck. Des rapports de la religion et de rétat (1885); příliš generalisuje poměry francouzské. Celou soustava náboženské vědy podává A. Réville, Pro lego ménes de Phistoire des religions (1881), dále M. Vernes (zároveň kritikou proti Révilleovi a Tielemu): Histoire des religions (1871) a nejlépe Goblel ďAllviela, Introduc-tion a Phistoire generále des religions (1887). Výborná příruční kniha je P. D. Chantepie de la Saussaye, Lehrbuch d. Religionsgeschichte 1887 —89. Speciálně rozdělení lidstva podle rozšíření toho kterého náboženství jest pro ethnologii dňle-žito. Uvádíme rozdělení Révilleovo a Gob-letovo.
A) Réville třídí:
1) Náboženství primitivních kmenů, naivní ctění všeho, co vzrušuje duši lidskou.
2) Animismus (kmenové polární, Tataři, In liáni, Polynésané; — fetišismus Afričanů).
3) Národní mythologie (čínská, staroegyptská, staré semitské, indoevropské, peruánská a mexická).
4) Polytheismus legalistický (brahmanismus, nmzdeismus, náboženství Konfuciovo a Lio-ceovo).
5) Monotheismus legalistický národní (mo-saismus).
