B. Směr praehistoricko-anthropologický. V palaeontologii utkávají se praehistorie a anthropologie s linguistikou. Jazykozpytci hledají shody mezi jazyky, aby vytknouti mohli skupiny, praehistorikové a anthropo-logové hledají rozdíly, aby mohli rozeznávati. Linguisté hledají společnou pravlast národův indoevropských, uznávajíce společný pra-národ, anthropologové a praehistorikové hledají rozdíly v zachovaných kostrách (zvláště lebkách) a ve výrobcích, aby národy v předhistorické době rozeznali, jež linguisté chtí sloučiti. Tato methoda je rozhodně přesnější. Ale veškery výklady o národnostech pravěku sluší od anthropologů přijímati s toutéž zdrželivostí, jako od lin-guistů. Z plemene nedá se pranic soudit o jazyce a národnosti, jako naopak. Více ceny má již ráz výrobků lidských (stránka kulturnóhistorická).

Praehistorie vůbec má hlavni význam pro kulturně dějiny; jest jejich části. Pro dějiny politické, náboženské, národnostní má potud význam, pokud se dá vypátrá ti pravěká politická organisace, mythologie nebo národnost pravěkých kmenů. Protože však ethnologie, pokud jde o kmeny primitivní, zastupuje dějiny všeobecné, má praehistorie vůbec pro ni význam. Proto uvádíme nejdůležilější pro ethnologii z novějších spisů souborných: Ch. Lyell, The antiquity of man (1863); Riolani, Anthropologie, ' Pancienneté de Phoníme (1873); Fried. Ratzel, Vorgeschichte des europ. Menschen (1874); f. Baye, E archeologie préhistorique (1880); R. Andree, Die Stein-zeit Afrikas (1881); de Nadaillac, Les pre-miers hommes et les temps préhistoriques (1881) a L'Amérique préhistorique (1883); de Mortillet, Le Préhistorique; antiquité de Fhomme (1883); A. Rauber, Urgeschichte des Menschen (1884); D. G. Brinton, An-thropology and Ethnology (1886); Ch. De-bierre, Ehomme avant Phistoire (1887); M. van den Berghe, Ehomme avant Phistoire (1887); tyto spisy probírají pravěk lidský hlavně po stránce archaeologické. Na analogii mezi pravěkem a žijícími kmeny primitivními ukazují zejména E. T. LLamy, Paleontologie humaine (1870); a Quatre-fages, LLommes fossiles et hommes sauvages (1884). K duchovní stránce přihlíželi zejména f. Lubbock, Prehistorie times (1865) a The origin of civilisation (1870); E. Reclus, Les temps préhistoriques (1884) Praehistorii jako část dějin kulturných zpracovali N. Jollyf Der Mensch vor der Zeit der Metalle (1880) a M. Alsberg, Anthro-

pologie (1888). K národopisu pravěku hledí W. Baer a Fried. v. Hellwald, Der vor-gesch. Mensch (1880); vzácná je v tomto ohledu monografie f. T. Shortova: The North Americans of antiquity ; their origin, migrations and type of civilisation cons. (1880); také E. Rivieře, Paléoethnologie (1887, pouze o obyvatelstvu Alp a Přímoří). Konečně viz M. Hoernes, Urgeschichte d. Menschen nach dem Standp. d. heut. Wis. 1891.

Národopisem pravěku zabývá se většina praehistorikův. Studií jejich jest veliká řada, ale skoro vesměs jsou roztroušeny po časopisech. Jsou to také skorém všecky monografie, ač některé velmi důležité, jako jsou zejména Kollmannovy a Virchowovy i jiných v Archiv f. Anthropologie a více v Correspondenz-Blatt d. Berliner Ges. f. Anthr., Ethn. u. Urgesch. nebo Pigoriniovy, Nicolucciovy, Zampovy a j. v. v Bulletino di paleoethnologia italiana, Rankeovy v Beitráge zur Anthropologie u. Urgesch. Bayerns atd. Ze Slovanů pracují zejména Busové (Kirkor, Bogdanov, Samokvasov aj.), Poláci (na př. Kopernicki, Przyczynek do antropologii przedhistoricznéj ziem pol-skich, 1877), u nás Wankel a nyní Niederle. O podrobnější výčet nám nejde (srv. ostatně článek L. Niederlův v Athenaeu r. 1889). Všeobecnější spisy jsou: L. Diefenbach, Origines Europaeae (1882); K. Penka, Herkunft der Arier (1886); H. Schaaff-hauseu, Die alten Volker Europas (1889).

Anthropologie pomáhá budovati národopis pravěku (ve spojení s archaeologií). Mimo to má ovšem význam ohromný, že řádným měřením poznává se fysická stránka národů. U nás, u národů osvětových, dá se provésti měření v massách, ve velkém, u národů vzdálených spokojiti se musíme, podaří-li se některému cestovateli změřiti několik individuí. Důležitá je tu methoda měření (anthropometrie).

Měření velikých mass podává bohatý materiál, který ovšem sluší zpracovali, jako každý jiný statistický materiál. Tak jej zejména zpracovali: Quételet, Gould, Ber-tillon, Baxter. Odvozovali můžeme ze statistiky zpracovaného materiálu důsledky a sestaviti tak sociální fysiku, která je částí lidopisu [demografie).

Kdyby se všude dalo měřili v massách, zajisté by anthropologie dosáhla netušených úspěchů. Toho dosíci nelze. Musí se pra-covati s materiálem chudším. Klassifikace lidstva je zpracována po stránce fysické na podkladě méně spolehlivém. Nicméně slou-