s okolními hojně styku, jednak své nové rysy na ně přenáší, jednak cizím vlivům podléhá, čímž se vnitřní vývoj její upravuje. Nemá-li však valně styků, jednak je vývoj její vnitřni samorostlý, jednak své nové rysy na okolí málo přenáší a tím nabývá tvaru zvláštního, ostře se liší od společností okolních. To platí též o jejím jazyce.

Při takovém normálním, klidném vývoji vzniká příbuznost jazyková společným vývojem, vznikem společných novotvarů. Jestliže dva jazyky byly již příbuzný, jestliže se společné tvary již po předcích zdědily, společným vývojem příbuznost se utuží Čím však vznikla ona stará příbuznost ? Opět jen společným vývojem. Ale jazyk může se šiřiti přes svou původní oblast na újmu jiných, tím, že obyvatelstvo původní oblasti šíří i jinak svou převahu (politickou, hospodářskou, duchovní). Vzniká rázem příbuznost, kde jí dříve nebylo. Jazyk může se též rozštěpili, když část obyvatelstva se odtrhne a najde si novou vlast.

Dokážeme-li příbuznost některých jazyků, sluší v každém jednotlivém případě zvlášt se tázati, jak příbuznost vznikla. Toho jazykozpytci dosud nečinili. Jsou-li jazyky indoevropské spolu příbuzný, jest příbuznost indoevropských národů důsledkem z tohoto faktu vyplývajícím či jen hypothesí, kterouž se jazyková příbuznost vysvětluje ? Myslíme, že ethnická příbuznost je pouze hypothesí a že sluší uvažovati též o možnostech jiných.

Jazyky primitivní bývají isolovány a nemají příbuzenských svazků ani s nejbližšími sousedy (na př. australské, černošské, hy-perborejské). Veliké skupiny jazykové (indoevropské, semitské, uraloaltajské, bantuské, malajské) vznikly jen násilným šířením na újmu jiných jazyků. V tomto násilném siření sluší hledali původ všeličehos, co se dosud jen dědičností z prajazyka a z pra-národa vykládalo. To jmenovitě platí o liu-guistické palaeontologii, kteráž je zvláštním odvětvím jazykozpytného bádání ve službách ethnologie.

Vývoj linguistické palaeontologie najdeme vylíčen v prvních dvou oddílech spisu O. Schradrova: Sprachvergleichung und Ur geschichte (2. vyd. 1890). Třetí a čtvrtý oddíl spisu obsahuje souhrn dosavadních výsledků. Vidíme, jak jazykozpytci od let padesátých snaží se kořistiti z jazykozpytu ve prospěch ethnologie: chlí poznati stupeň povšechné vzdělanosti, způsob života, zaměstnání, stravu, oděv, obydlí, obchod, zbraně, rodinné a společenské poměry, ná-

boženství atd. v dobách předhistorických pravlast národů a pod. 1)

Dříve se tyto studie potkávaly se všeobecným souhlasem, nyní se vzmáhá o nich pochybnost. Tím však nechce se snad jazykozpytu upříti význam pro ethnologii. Naopak veliký význam všeobecně se mu přiznává Sluší jen význam ten přesně vymeziti a přílišné přeceňování jazykozpytcův uvésti do pravých mezí. Tak na př. R. Bockl v rozpravě Die statist. Bedeutung det Volkssprache (Zeitschrift f. Volkerpsycho-logie 1866), Whitney {The life andgrowtl of the language), Bastian {Zeitschrift fm Ethnologie 177.), J. foliy {Volkerkunde ?i Sprachforschung v Neues 7ieich 1874) Steinthal (Verhandlungen d. Berliner Ges f. Ethnologie 1872) dobře význam ten ocenili. Bastian ukázal, jak v jazyce se zrcadl duševní život národa, Bockh ukazuje, ž( jazyk je předním znakem národnosti. Svazk) zeměpisné, státní, historické méně značí Dítě s jazykem mateřským nabude určitéhc lidského bytí, lidského výrazu, lidského vědomí. V něm vyvíjí se jeho schopnos k myšlení. Jolly a Whitney dobře ukazují že příbuznost jazyková neznačí příbuznos krve. Z téhož důvodu i 7i. 77artmann, pro nilouvaje v úvodě k rozpravě své Unter-suchungeu uber die Vólkerschaften Nord-Ost-Afrikas (Zeitschr. fůr Ethnologie I. o ethnologických methodách, brojí proti pře ceňování linguistiky. Srv. též D. G. Brin-ton, The language of paleolithic Man 1888

Úhrnem: Jazyk je předním znakem národnosti, ale výsledky jazykozpytu nesluš přenášeti beze všeho na pole ethnologickc (tím méně na anthropologické). Výsledky dosavadní sluší revidovali. Dojista vývo národnostní s jazykovým souvisí, ale jal souvisí, sluší ještě probádati. Fried. Můlle: praví, že s vývojem jazyka souvisí vývo, mravů a obojí tento vývoj zároveň se spo léčným původem (plemenem) že je základ ná roda. Kdyby se mravy mínil celý duchovn život a kdyby se společný plemenný půvoc vynechal, mohli bychom souhlasiti. Ale pal by celé sečlánkování a roztřídění narodí musilo se jinak provésti, než v Můllerov< elhnografii. Konečně se musí jazykozpyti ponechali ta chvála, že jeho třídění lidství je dosud poměrně nejpřesnější.