popisem národů zabývá se ethnografie neb ethnologie; tato věda má fakty zaznamenati a z přirozených zákonů vysvětliti.

Ačkoli člověk jest jednotná, smyslně rozumná bytost, přece je předmětem dvou věd: anthropologie nebo všeobecného člověko-zpytu, a ethnologie nebo zvláštního národo-zpytu. Anthropologie jej rozkládá a třídí na plemena, ethnologie jej rozkládá" a třídí na národy. Ač plémě a národ vztahují se k témuž předmětu, přece náležejí dvěma různým vědám. Plémě je pojem přísně anthropologický, národ pojem přísně ethnologický.

Jestliže nyní nenajdeme člověka mimo určitou společnost, opatřenou jazykem a mravy — národ, protože nikde není člověka ve stavu přirozené divokosti, přece nutně uznáváme, že jednou byla jen plemena, ale žádní národové. Nebylo tehdy ani národnosti, tedy ani základních jejích činitelů — mravů a jazyka. Jako členu určitého plemene nenáleží člověku tedy žádný jazyk ; člověk byl již tehdy, kdy byla^jen plemena a žádný národ, byl bytostí nemluvnou, bez duševního vývoje, podmíněného činností mluvní."

V této ukázce vidíme základní názory Fried. Můllera. Člověk původně byl bez mluvy a dělil se na plemena. Tato zase vznikla z plemene jediného (homo primi-genius alalus). Můller drží se rozhodně Darwina, přesněji řečeno Haeckla. Prostý člověk rozdělil se na plemena, časem v každém plemeně vzniklo několik prajazyků, z těchto rozdělením se prajazyka vzniklo Z každého několik větvi jazykových a podobně z každé větve několik jazyků. K tomuto vývoji připojil se vývoj mravů a tak vznikly národy. Ethnologie zkoumá tento původ národů, kupí a třídí národy podle společných prajazyků a popisuje jednotlivé národy. Protože hlavním dělidlem plemen jsou vlasy, jest rozdělení lidstva toto:

V každém plemeni vyvinulo se zase několik prajazyků; na př. v středozemním prajazyk baskický, kavkazský, hamito-se-mitský, indoevropský. Fried. Můller takto provedl určité roztřídění celého lidstva v plemena a národy. Jeho roztřídění je také nejrozšířenější. Zajisté jasnost a přesnost

principu (dělidla) jest jeho velikou předností. 1)

Nechceme tuto rozsuzovati, zda Haecklovo — Můllerovo anthropologické rozdělení lidstva v plemena podle vlasů je správné. Ale otázka je, zda souvisí plémě tak s jazykem, jak Můller předpokládá. To popíráme. Vidíme, že Bulhaři plemene mongolského mluví jazykem slovanským. V Americe lidé z krve indiánské nebo černošské mluví anglicky nebo některým jazykem románským a neznají žádného jazyka afrického. Takové nesrovnalosti mezi jazykem a plemenem byly zajisté od pradávna. Fried. Můller ovšem praví, že hledí jen k hlavním věcem a vedlejších že nedbá. Ale nesrovnalost mezi jazykem a plemenem, křížení plemen, smíšení jazyků, vytlačování jazyka jazykem, to jsou úkazy příliš všeobecné a důležité, než aby se jich nedbalo. A rozvětvení plemen, na prajazyky a těchto na jazyky nedá se slušně obhájiti.

Protože význam jazyka pro ethnologii je velice důležit, chceme hned tuto své mínění pověděti, nebot toho ještě budeme potře-bovati.

Každý člověk má některé rysy společné s druhy svými a jiné, které jsou individuální, jenom jemu vlastní. Individuální i společné rysy týkají se vlastností fysických, názorů, obyčejů, posunků, myšlenek, citů, chtíčů a také jazyka. V každé společnosti vyvíjí se zvláštní typ. Ale protože každý náleží více společnostem, kteréž proti jiným nejsou uzavřené, stírají se typické rozdíly. Leč některé společnosti jsou přece dosti uzavřené a členové jejich s jinými společnostmi mají poměrně málo styků, daleko méně než mezi sebou; na př. obyvatelé téhož údolí v horách mají jistě mezi sebou daleko více styků než s jinými krajany. V takových společnostech se typ lépe vyvíjí (a čistěji udržuje.

A to je základní pravidlo: Každá společnost svým vnitřním vývojem nabývá svých charakteristických, typických rysův. Má-li