ukázati. A tu zase vidíme nedostatek Basti-anova stanoviska, kterému historie v ethnologii pranic neplatí.

Jak si Bastian poměr ethnologie k historii představuje, jest důležito právě pro vliv znamenitého badatele. Máť mínění dvoje :

1) Osvěta některých národů uznána za hodnou, aby se jí dostalo všestranného, en-cyklopaedického, nebo spíše filologického probádání, jako starým Řekům a Římanům. Vývoj této filologicky prozkoumané osvěty jest předmětem historie, vývoj ostatních národův je předmětem ethnologie, kteráž tím, že se zabývá lidstvem před historií a vývojem lidského vědomí v prvních faších, stává se filosofií dějin. Srov. Vorgeschichte der Ethnologie S. 54—62.

2) Protože ethnologie má dokázati duševní stejnoródost lidstva, nemá pro ni chronologie smyslu. Ethnologie podává jen stupně vývoje, a nelíčí konkrétný vývoj. Srov. Allgemeine Grundzůge der Ethnologie. Předmluva.

Přiznávám se, že nevím, zda dobře Ba-stianovi rozumím. Rozumím-li mu, nejsou myšlenky jeho ani důsledné, ani správné. Nicméně působily. My ani s jedním, ani s druhým stanoviskem Bastianovým nesouhlasíme; stanovisko své jsme označili již v úvodě. Bastianovi sluší ponechati slávu a zásluhu výtečného pořadatele musea, velikého v hromadění a sestavení materiálu, neúnavného v pohádáni ku práci. Ale budova ethnologie na jiných základech se musí stavětí, než které jí Bastian určuje. Jeho vymícení historického živlu jest chybou — ostatně nám nepochopitelnou u vědce, který by si přál povýšiti ethnologii za dějiny lidstva.3)

B. 1859 vyšel také první díl v dějinách ethnologie významné práce Theodora Waitze: Anthropologie der Naturvolker (1859 —72; 6 svazků). První díl je věnován všeobecným úvahám. Anthropologie podle Waitze zahrnuje v sobě anatomii i fysiologii člověka, psychologii, dějiny i geografii. Dokazuje pak duševní jednotnost lidstva.

První oddíl jest čistě anthropologický; jedná o rodu a druhu: 1) o vlivech podnebí, potravy, způsobu života, vlivu života duševního na plémě, o vzniku a dědičnosti nových vlastností; 2) o anatomických afy-siologických rozdílech mezi plemeny; 3) o křížení plemen ; 4) o jednotnosti lidstva; 5) o třídění lidstva: a) přírodním — v ple-

mena; b) jazykovém; c) historickém (kteréž zavrhuje).

Druhý oddíl je sociologický : 1) specifické znaky člověka: a) podmanění přírody ; b) pro-jevní prostředky — mluva; c) vývoj rodiny, národů, práva, majetku; d) náboženství; 2) přírodní stav člověka; 3) různé osvěty a jejich podmínky: a) vliv přírody (podnebí, život, zeměpisné poměry); b) stěhování národů a války; c) míšení národů; d) hustota obyvatelstva ; e) rolnictví; f) vývoj práva a státu; g) protivy ve společnosti; h) obchod a průmysl; i) náboženství; j) pokrok a vývoj poznání.

Waitz nerozeznával ethnologie od anthropologie ani v názvu, ani v praxi. Jeho dílo jest anthropologicko-ethnologické vylíčení nevzdělaných kmenů a má význam, že po Prichardovi a Klemmovi je další encyklo-paedií všeho ethnologického vědění své doby (ovšem jen pro ony národy, o nichž jedná). I Waitz klade ethnologii protiv historii. Historie zabývá se světovými národy, ethnologie všemi národy, ukazujíc, jak na dané půdě za daných poměrů nutně se vytvářily společenské poměry a řády, ale hlavně se ujímá národů bez historie, kde vylíčeni jejich společnosti a vysvětlení musí historii zastupovati. A tak podává nám ethnologie dějiny lidstva před historií, líči, co dálo se a děje se dříve, než počínají dějiny. V mnohém přimyká se ke Klemmovi. S Bastianem mají společnou vlastnost, že jejich ethnologie jest v podstatě své konkrétná psychologie národů. Lze tu zříti ohlas filosofického ruchu v Německu, zastupovaného v jejich době Lazarem a Steinthalem.

Waitz nedokončil díla svého. Svazek pátý zpracoval Gerland, šestý napsal týž sám. Od té doby vyskytuje se často jméno Ger-landovo jako autora ethnologických monografií: Anthropologische Beitrage (1875), Aussterben der Naturvolker (1868), Atlas der Ethnographie (1876); cenné jsou jeho přehledy ethnograf. bádání v Behmově a Wagnerové Geogr. Jahrbuch.

* * *

Bastian a Waitz dali směr německé ethnologii. My zmínili jsme se dříve o německé filosofii a jejím významu pro historii. Objevy nové doby zbořily staré názory o dějinách lidstva a všude tvořily se nové. V Německu zbudovaly se nové základy na podkladě humanismu, na obnovení studia staré filosofie. V ní jsou kořeny německého idealismu, kterýž ke konci minulého století a počátkem