bádání v ethnologii nashromážděny materiál počal se množiti, když rostl a rostl, byla pozornost brzy upoutána jcdnorodostí a shodou představ, jež z různých končin vzájemně se kryly, ovšem s místními variacemi. Dříve tyto variace často při povrchním pozorování zklamaly, při bližším proniknutí však dalo se brzy lokální jen zabarvení odlišiti od zákona všude v něm panujícího. S počátku klonili se badatelé, jsouce překvapeni, mluviti o náhodě, ale stále se opakující náhoda sama sebe popírá. Potom divili se zvláštnostem shod, a brzy, jako vždy, byl „tajný budující pud" hotov domněnky hlásati, skrývaje v přenášení a umělkářství monstrosní vztahy národů. To byl nejnebezpečnější nepřítel zdravého pokroku ethnologie, zvláště na kluzkém poli, jako je psychologické . . . Nyní následkem z části se vyčerpávajícího materiálu splynuly vůdčí zákony samy sebou a smějí, — ne subjektivním úmyslem — ale čistě objektivně jsouce získány, na přirozené zdůvodnění činili nároky. Se všech stran, se všech dílů světa za stejných podmínek vystupuje nám jednorodé myšlení lidské s železnou nutností, jako rostlina v jednotlivých svých dobách vzrůstu tvoří buňky, vyhání listy atd. Ovšem při klimatických (či lokálních) variacích jiná jest jedle severu, jiná palma tropická, ale v obou vládne týž zákon vzrůstu, jenž pro rostlinný celek dá se svésti na vědecké normy, a tak i nalézáme Řeka pod svým veselým nebem mezi jiným světem bohů než Skandinávce na mlhovitém břehu, jinou mythologii Inda, odpovídající podivným útvarům pralesa, a jinou za dalekými plochami mořskými mythologii Polynésana. Ale všude ostřejší proniknutí rozboru přichází k jednorodým základním představám, a tyto v jejich prvotných, elementárních myšlenkách, dbajíce při tom zákona vývojového, stanovití i pro náboženské, i pro právní a aesthetické názory, — toto prozkoumání zákonů vzrůstu ducha lidského, jež se jeví ve společenských myšlenkových útvarech i to tvoří úkoly ethnologie, aby pomáhala budo-vati vědu o člověku." 1)

Tímto místem je charakterisováno Basti-anovo stanovisko, jeho snaha i také způsob jeho podání, jeho sloh. Sám nikdy nepodal soustavné ethnologie, celé hotové stavby. On také drží se Virchowovy zásady, že je dosud záhy na theorie, a ze zásady vyhýbá se všem otázkám, jež by se zabývaly vzni-

kem a původem všelikých jevů elhnologi-ckých. On chce jen materiál sbírati a spo-řádati. Tak hlásá sice, ale přirozeně sám theoretisuje, ač proti své vůli. Ačkoliv píše jen samé monograíie a ve všech jen tako-řka hromadí materiál, přece se jeho theorie dá z prací jeho vyčisti: ethnologie zabývá se psychologií společnosti lidské. Kdežto psychologie v obyčejném smyslu podává zákony duševního dění a za předmět svůj má vždy jedince, ethnologie zabývá se konkrétným myšlením, ale ne člověka, nýbrž celé společnosti. Základy tohoto, řekněme společenského myšlení jsou všude stejné. Jde tu hlavně o názory náboženské, právní, aesthetické a Bastian je tu zakladatelem směru, který sbírá ethnologické parallély. Bozdíly společenského myšlení nejsou zásadné; máme tu jen variace, z nichž každá jest omezena na jistou oblast (geografické provincie), kde vlivy klimatické a pod. právě variaci způsobily.

Lidské společenské myšlení, lidské názory, náboženské, právní, aesthetické, lidská mluva, všeliké společenské řády jsou v základech stejné — tuto stejnost dokázati jest prvním úkolem ethnologie. Bozdílné variace v základech stejného myšlení jsou rozděleny po geografických provinciích a vyložiti souvislost poměrů každé provincie s její variací — toE druhý úkol ethnologie. Bůzné variace dají se seřaditi tak, že tvoří řadu různých stupňů vývoje — toto seřadění jest třetím úkolem ethnologie.

Bastianňv názor, že shody u různých národů jsou důkazem duševní jednorodosti lidstva, jest právě jen domněnkou, pouhou nedokázanou theorií, která nemá o nic více váhy než ona, kterou Bastian jakožto nevědeckou opovrhuje, totiž že shody mohly vzniknouti i přenesením od jednoho národa k druhému. Víme, že o mnoha věcech Frid. Ratzel v novější době (n. př. ve studii o rozšířeni luku) ukázal přenesení aesthetických forem z krajin velice vzdálených. Když objeví se shody u různých národů, tu je potřeba, tuším, je vysvčtliti. Bastian má pro všecky vysvětlení hotovo — svou theorii. A přece v každém konkrétném případě může býti příčma shody jiná. Že, na př., čeština má s němčinou mnoho slov stejných, toho příčina jednou jest stará příbuznost obou jazyků (bratr — bruder), po druhé, že se slovo přeneslo z jednoho jazyka do druhého (ziegel — cihla), po třetí, že oba jazyky přijaly totéž slovo společně z třetího (víno, wein z lat. vinum). V každém konkrétném případě jest nám příčinu shody historicky