dosti dobré práce o nich. Studium jejich jazyků a rozdělování národů podle jazyků právě na Rusi kvello nejvíce (Klapproth, Sjogren, Castrén a j.), v našem století pak přistoupili další důležití činitelé: 1) seznámení se a pěstění přátelství s literárním světem ostatních Slovanů; 2) srovnávací jazykozpyt rozkvetl a s' ním i srovnávací filologie slovanská; 3) ruští belletristé počali studovati lid a někteří badatelé přímo se věnovali studiu lidu; sbírali materiál o lidové mluvě, úsloví, obraty, pověsti, obyčeje, pověry a pod. Připomínáme jména : Vostokov, — Tereščenko, Dalj — Buslajev, Afanasjev, Kotljarevskij, Sacharov,Veselovskij a j. v. R. 1845 založila se ruská geografická společnost a v ní ethnografická sekce. V ní jmenovitě Baer a Nadeždin působili. Baer dal směr k ethnografickým studiím různých kmenů na Rusi a podnět k sestavení národopisných museí, Nadeždin pak přičinil se o studium samotného ruského národa.

Když Retzius položil základy kraniologie a rozkvetlo studium člověka po stránce fysické, když později r. 1853 angličtí geologové ohledali nálezy v údolí Sommy a potvrdili pravdivost myšlenek Bouché de Perthes o zbytcích pravěkého člověka, když jako na zavolání opadla voda v jezeře Gu-ryšském a žasnoucímu světu objevily se praehistorické stavby kolové s obrazem pradávného života, když Lyell v geologii a přírodě anorganické dokázal neustálou, ale volnou proměnu a Darwin tutéž prohlásil za zákon vývoje organického, když nastal v letech padesátých ohromný rozkvět přírodních věd vůbec ve znamení theorie trans-mutační a evoluční a v temže znamení počal se studovati i člověk se stanoviska hlavně přírodovědeckého — tu rychle a mohutně rozkvetla anthropologie, vznikly anthropo-logické společnosti, kteréž brzy zastínily starší sestry své, společnosti ethnologické.

Nicméně rozkvět anthropologie značí i rozkvět ethnologie. Ve všech anthropologi-ckých společnostech a časopisech taky ethnologie úsilně se pěstuje. Rozkvět anthropologie počíná hlavně r. 1859, kdy založena byla anthropologická společnost v Paříži. S anthropologií rozkvetla dále i praehistorie. Theorie evoluční dostala se i do historie, a protože ke geologii i palaeontologie se pojí, a tato stále o pravěku lidském zprávy přinášela a vývoj v přírodě organické právě člověkem korunován jest, byly otázky o původe a stáří člověka stále na denním pořádku, k nimž přirozeně se pojily otázky o životě prvních lidí a pod. Že pak život pra-

věkých lidí v souvislost se uváděl s životem žijících kmenů primitivních, sdružilo se bádání ethnologické, anthropologické a praehistorické a postupují spolu společně. Jedna věda vítá s radostí výsledky obou ostatních věd. Však obraťme se k vlastní ethnologii.

Stavbu vědy ethnologické počal budovati Klemm svým kulturným dějepisem „All-gemeine Kulturgeschichte der Menschheit___ 1843." Jejich předmětem jest vývoj materiálně i duchové osvěty lidské. Z pudů lidských a životních potřeb vyplývá činnost člověkova, ale tato přece nestejná jest pro různost poměrů, v nichž žije, hlavně však pro různost duševních vlastností různých plemen. Podle toho, jak různá plemena dovedla se opatřili životními potřebami, jak upravila své poměry rodinné i společenské řády, jak vynikla ve vědě a umění, dělí Klemm člověčenstvo na plemena aktivní a passivní.

První, čili aktivní polovice lidstva jest druh daleko slabší na počet. Její tělo jest štíhlé, z pravidla veliké a silné, s kulatou lebkou, jejíž přední část vystupuje a převládá, s velikýma okrouhlýma očima .... Nejmladší z těchto lidských plemen ukazuje, kde se objevuje čistě a neporušeně, bytosť Belvederského Apollona, muži představují plémě farnesského Hérakla. V duševním ohledu vidíme převládati vůli, snahu po panování, samostatnosti a svobodě, živel činnosti, neunavnosti atd. To vše vysloveno jest jasně v dějinách oněch národů, které tvoří aktivní lidstvo, v dějinách Peršanů, Arabů, Reků, Římanů, Germánů. Duch těchto národů je neustále v pohybu, stoupaje i klesaje, ale vždy směřuje ku předu. Zcela jinak jest druhé, passivní plémě, jež bychom i mongolským mohli nazvati, kdyby naši předchůdci jména toho nebyli užívali výhradně pro asijská plemena mongolská, tak že pro následky nedorozumění se ho bojím. Lebka passivního lidstva jest zcela jiná než aktivního, čelo se klene více do zadu, zadní část lebky je hlavně vyvinuta, nos (ačkoliv někdy dlouhý), přece jest málo vynikající, zřídka ohnutý . . . Passivní národové vyvíjejí se ovšem rychleji než aktivní .... Passivní národové záhy počínají pozorovati a mají všeliké vynálezy, dávno před aktivními; ale oni spokojili se s prvním výsledkem; ze strachu, aby ho nepozbyli, nebo z úcty k prvnímu vynálezci nešli dále . . . Proto nalézáme u passivních národů duševní lenost, odpor proti bádání, myšlení, proti duševnímu pokroku. Passivní národové mají zákony, ale žádné přirozené právo, mají na-