otázky, stačí, že v oné době věc se tak pojímala a našla obecného souhlasu.

Pod tlakem přesvědčení, že příbuznost jazyková značí i příbuznost národnostní, vznikaly různé práce linguisticko-eťhnogra-flcké, jako je Mithridates, Balbiho Atlas, Klaprothova Asia polyglotta a pod.

V téže době vyskytují se první práce z oboru praehistorie, ačkoliv jen skromně a bez důvěry obecenstva širšího i učeného. Ale význam praehistorie pro tvořící se teprv ethnologii dobře byl postižen a sice postihl jej W. Fdwards, který ve významném listě svém (r. 1829) ke Thierrymu líčí vztah fysio-logických vlastností různých plemen k jejich dějinám, vztah anthropologie, praehistorie i historie k ethnologii. List tento měl účinek, že založila se 10 let později ethnologická společnost v Paříži, jejímž prvním předsedou byl sám Edwards, jehož list je otištěn v jejich Mémoirech.

Ethnografie pokračovala, neboť z doby té máme hojně cestovatelů a sice, což více váží, cestovatelů mnohem lépe vědecky připravených než dříve, cestovatelů s vědeckými cíly a s méně předsudky. Proto materiál je spolehlivější a spořádanější.

R. 1800 utvořila se také „Societě des observateurs de Phomme", ale ta zanikla v bouřích válečných. Důležitější je, že ethnografie, která se přirozeně přimykala ku geografii, značíc pouhé popisy lidu určitého okrsku, počala se měnili v ethnologii tím, že nejen popisovala, ale i vysvětlovala, a vysvětlovala pomoci historie i pomocí vlastností tělesných (anatomických, fysiologických) i duševních, tedy pomocí anthropologie, dále užívala i pomoci mesologie, která tehdy začala se pěstovati vlivem národního hospodářství. Přestala tvořit skupiny národů podle rozdělení jen geografického, ale počala zakládati své třídění na výsledcích anthropologie a linguistiky. I k různým stupňům osvěty bylo přihlíženo.

Hlavním dílem oné doby je veliký spis J. C. Prichardtiv: Researches into the phy-sical history of man (r. 1813, 1826, 1836 až 1837). V něm jest uložen všechen ethno-grafický materiál své doby. Spis je psán ve prospěch monogenismu, který tehdy s po-tygenismem tuze zápasil. Chce doká/.ati, že lidstvo tvoří jedinou species a že má jediný, společný původ. Otázky tyto se probírají na širokém podkladě všeobecného přírodozpytu. Probrána je kostra a hlavně lebka člověčí, barva pleti, očí i vlasů, tvar těla, křížení plemen i známky pathologické, a podle anologie z říše živočišné i rostlinné

se soudí, zda různosti plemen jsou takové, aby každé plémě tvořilo zvláštní species či pouhou variaci. Prichard dokazuje, že plemena jsou pouhými variacemi. I rozeznává: 1. Černochy; 2. Papuy; 3. Alfury a Australany; 4. indo - atlantické plémě t. j. Iraňany (Indoevropany) a Turany (Mongoly); 6. Američany; 7. Hottentotty. Probírá pak jednotlivá plemena po stránce antro-pologické i elhnologické.

Mnozí chtí, že dějiny ethnologie počínají roku 1813, kdy vyšlo první vydání díla Prichardova. Achelis, kterýž Klemma pokládá za posledního z těch, kteří upravovali půdu národozpytu, Pricharda považuje za prvního pravého ethnologa. Nemůžeme sdíleti tohoto mínění. Prichardův spis jest anthropologický; anthropologický jest jeho základ, anthropologické otázky se v něm řeší a jen k vůli nim je psán. Pravda, že etlmo-grafický materiál své doby je v něm uložen a poprvé vědecky zpracován, ale ve spise samém ethnologie má úkol podřízený, slouží jen lomu, aby dokázala, že všecky vymoženosti ducha lidského, lidské vzdělanosti jsou u všech národů země v základech stejné a že tedy lidstvo po stránce psychologické představuje jednotu.

Prichardův spis je pro svou dobu anfhro-pologicko-ethnologickou encyklopaedii. Ethnologie nevystupuje jím ještě samostatně, ale je jinak zpracována, než dříve bývalo (při geografii), rozdělení národů je provedeno na podkladě anthropologickém a neřídí se pouze ohraničením zeměpisným; materiál je probrán kriticky a spořádán methodicky.

R. 1839 vydal ethnologii J. J. ďOmalins ďHaloy (Des races humaines ou éléments ďethnographie), která veliké oblibě se těšila a došla mnohých vydání. Malá tato ethnologie opírá se částečně o Pricharda. Cílem a obsahem jejím jest vlastně jen. třídění národů. Mezi tím, co anthropologie obírá se plemeny a menšími oddíly se stanoviska zoologického, ethnografie prý přijímá za základ třídění jen hlavní plemena (Prichard), další však třídění provádí si samostatně, přihlížejíc i k charakterům přirozeným (tvar těla, pleť a pod.), ale i k charakterům sociálním (jazyk, historická filiace, mravy, náboženství). Za základ béře pět plemen Blumenbachových, jež děli pak na větve, tyto na rodiny. Že tu v jednotlivostech nachází se mnoho, čemu se dá učiniti výtka, rozumí se samo.

Ethnologie vyvíjela se však i směrem jiným. Veliké dílo G. Ferrariho „[l costume antico e moderno" (obsahuje dějiny vlád, vojenství,