zpráv můžeme doplnit. Roku 1785 žádá již Herder anthropologickou mapu země.

J. G. Herder vůbec se musí pokládati za jednoho z předních původců vědeckého ruchu etlmologického. Jeho „Ideen zuř Philosophie der Geschichte der Menschheit" (1785—91) zůstaly vzorem všem' předním badatelům kulturní historie na podkladě ethnologickém. Herder, vylíčiv postavení naší země ve vesmíru, přechází k jevům pozemským, k zákonům organického života, ke člověku a v jednotlivých kapitolách probírá se vším, co může kulturního historika za-jímati: Lidským organismem, lidskými smysly, pudy, vášněmi, snahami, lidským uměním, věděním, jazykem i náboženstvím; shodami i rozdíly národů; vlivy podnebí, výživy a poměrů na člověka; významem společnosti lidské a různými jejími útvary; všeobecným chodem osvěty.

V druhé polovici svého významného díla obírá se hlavními črtami, filosofií dějin jednotlivých národů kulturních. K Číně pojí i Japon, Koreu, Tatarsko, Tonkin, indii, Laos. Přechází k Semitům a Egypťanům, pak k Řekům a Římanům a v několika kapitolách probírá středověké a novověké dějiny křesťanské, význam Arabův; konečně zajímá se též o ducha evropského.

Jak vidíme — dilo veleobsažné. Má své nedostatky — jak by jich nemělo ke konci minulého století, kdy tak málo bylo pramenů? Jak na příklad mohla Indie dostati své náležité místo, když se o ní pranic nevědělo a téměř jen báje se o ní vyprávěly ?

Herdrův spis obsahuje hlavní črty všeobecných dějin světových, první práci svého druhu, a také měl svůj účinek. Filosofie německá, pro vývoj německé osvěty právě od Kanta až po Hegla tak významná, se ho uchopila. Sám mistr její učinil počátek. Napsalť Imarmel Kant i kritiku Herdrova spisu i celou řadu menších pojednání (na př. Idee zu einer allgemeinen Geschichte), k nimž jej studium Herdra přimělo. Mimo filosofy i jiní předáci německé intelligence všeobecnými dějinami se obírali, jako na příklad bystrý Lessing (Vychování člověčenstva !) i geniální Schiller.

Schiller ve zvláštním pojednání (Was heisst und žu welchem Ende studiert man Uníversalgeschichte ?) již zcela dobře vytkl význam nevzdělaných dosud kmenů pro nás, pro poznání našeho pravěku, pro poznání vývoje vzdělanosti. Dějiny všeobecné mají cílem nynější názor světový a jest jim ukázati, jak se tento v lidstvu primitivních počátků vyvíjel. K tomu musí všeobecný

historik data sbírati, pořádati, vysvětlovati a spojovati. Při tom mu pomáhá jednotvárnost a neproměnlivá jednotnost zákonů přírodních i zákonů duše lidské, jež způsobuje, že za stejných okolností stejné se děje, dnes jako v nejdávnějším starověku. Jsme oprávněni souditi podle analogie, v níž nalézá právě všeobecný historik vydatného pomocníka.

Jako ve Francii, tak i v Německu máme De characteribus gentium r. 1772 od J. G. Schickedanze, Reflexionen uber den Charakter der Volker od Dresslera, a pod. Nejdůležitější jsou Vierthalerovy filosofické dějiny lidí a národů (1787), které bohužel nejsou ukončeny; jest v šesti dílech probrán jen pravěk starých národů. Ale celek jest velikolepě založen.

Mezi tím, co národozpyt se připravoval ideami a náběhy vynikajících mužův, jichž myšlenky měly vliv na zájem větších kruhů i další rozvoj vědecký, konkrétná práce národopisná i národozpytné pokusy zůstávaly v rukou slabších. Tak v XVII. stol. rozšířeno bylo Heřmani Goringii De habitus cor-porum germanicorum antiqui et novi causis. V prvé polovici XVIII. století srovnávali B. L. Muralt a po něm J. B. le Blanc Francouze a Angličany. R. 1718 vydal H. F.Otto: Brevis commentatio de indigenio, moribus et studiis praecipuarum gentium Europae. R. 1719 G. Wernsdorf (Gh. Schild-knecht): De characteribus gentium; 1739 vyšlo od Benetona de Morange: Traité des marques nationales, a roku 1743 vydal ďEspiard: Essai sur le génie et les ca-ractěres des nations, později (1752): L'esprit des nations. Roku 1741 Picart a Banier vydali : Gérémonies et coutumes religieuses de tous les peuples; r. 1772 vydal A. Lůbeck: Charakter. Vólkerlexikon; de Pauw r. 1773 srovnával Egypťany a Číňany (vliv Voltaire-ův); r. 1783 vyšly (autor neznám): Reflexionen uber den Charakter der Volker; r. 1789—91 vyšlo 5 svazků díla Villaume-ova: Anfangsgrůnde zuř Erkenntniss der Erde, des Menschen und der Nátur; r< 1790 vydal A. Ockerse: Ontwerp tot eene alge-meene Characterkunde; r. 1791 vyšla Ethno-graphische Bildergallerie v Nořimberce (27 mědorytin) a téhož roku Kunhardtovo De nationum diversa indole eiusque causis physicis ; r. 1799 vyšel Abriss der Ursachen, des Aufkommens und Verfalls der Volker (autor neznám); r. 1800 vydal G. Merkel Sammlungvon Vólker-Gemálden nebst einem Versuche uber die Geschichte der Menschheit. F. Schoell r. 1810: Tableaú des peu-