množily, vyvolal jako celkový dojem spíše polokomickou míchanici všeho baročního a zvláštního, co se před očima vynořilo ; na nějaké opravdové zpracování nemohlo beztoho semysliti, pokud cizí přirozenost lidská sama papežskými edikty nebyla ztvrzena. Při nedostatku reálního tvořily se utopie, jako Morus (napodobením Platonových ideí), které později Rousseau podle běžné mody vyzdobil a Montesquieu oblékl v roucho myšlenek. Potom odhalila se Herdrovu geniu ona zjevení, která pro podivné odchylky od vyjetých dříve kolejí dějin byla označena jako jejich filosofie, pokud se nedala ze svého všeobecného souhrnu vměstnali do rámce dějin všeobecných." 1)

Musíme vzpomenouti toho, že počátkem XVIII. století vědy přírodní se jíž rozvíjeli počaly, že humanismem obnovily se starověké studie, zvláště filosofické a sociologické (Plato, Aristoteles), hlavně v Itálii, kdež hodily se k politickým zápasům, že theorie vývojová se již přesněji budovala ( Vico: Sci-enza nuova r. 1725) a že Leibnitzova filosofie ji podporovala se stanoviska lidské historie. Jmenovitě v Anglii se půda pro ellmologii dobře připravovala. Bylať tam bohatá literatura ethnografická, poměrně dosti dobře zpracovaná. Půdu k ethnologii připravovala však filosofie anglická, již od Bacena počínajíc. Nejvíce ovšem David llitinc prospěl, zabý-vajese všelikými otázkami o společnosti lidské, jež se mu vyskytovaly při studiu historie. I jiná jména ještě sluší • uvésti: B/obbes, Locke, Bolingbrokc, Fergtisson, Home a j. V Anglii také vznikla věda o národním hospodářství (A. Smith: An iňquiry into the nature and causes of the wealth of nations t. j. Zkoumání podstaty a příčin blaho by tu národů ; 1776), které přímo ethnologii sice nepomáhá, ale nepřímo tím, že, uzná-li se theorie vývojová, z národního hospodářství plyne ethnologii hojně vědeckých otázek. Týž význam má i pěstování filosofie práva (v Hollandě a Anglii).

Ve Francii již Bodinus (Methoclus ad fá-cilem hist. cognitionem, • 1050) naznačil význam jazyka pro poznání lidského vývoje a zavrhoval nauku o úpadku lidstva ; Descartes dal bádání metboclu, Pascal ukázal na analogii života jednotlivcova a celého pokolení; konečně znamenitý politický spisovatel Montesquieu spisem „Esprit des lois" (1725) a jinými počal studovati různá náboženství, práva, zřízení, hledaje příčinu jejich různo-

sti, kterouž nalezl vždy v různosti poměrů půdy a podnebí. Toto stanovisko jest ovšem jednostranné, ale přivedlo nový směr do studia, vedlo ke studiu člověka, národů, osvěty a aspoň po jedné stránce je osvítilo. Turgoí zkoumal pokroky lidského ducha. Později Voltaire jevil se jako čilý agitátor, jenž odvážně razil dráhu novým myšlenkám. Jeho dílo „Essai sur les moeurs et 1'esprit des nations" (r. 1756.) jest ovšem poněkud jednostranné, neboť Cína, o níž tehdy hojnější docházely zprávy, jevila se mu vznešeným vzorem v náboženství, mravu i zařízení, při čemž beze všeho spoléhal na všeliké přehnané údaje. Ale zásluhou jeli o zůstává, že brojil proti pouhému kupení číslic a zevních dějů a důraz kladl na to, co význam má pro všeobecný vývoj osvěty. Jsa odpůrcem domněnek Rousseauových, jinak a dosti správně si představoval prvotný život lidský, uměl ocenili i společenské řády a vývoj společnosti, její organisaci a význam této pro rozvoj lidstva. Uznával též jedno-rodost lidstva při všech různých variacích. On ovšem více než tělesných dbal rozdílů duševních a tušil, že duševní rozdíly jinak jednotného lidstva souvisí nějak s poměry zeměpisnými, klimatickými atd., a přál si, aby se tato souvislost pečlivě vyšetřila, touže po morální geografii.

Vlivem Voltaireovým psal T. J. Pichon (La physique cle Phistoire ou les considé-rations générales sur les princi pes du temperament et du caractěre des peuples 1765), L. Castilhon (Gonsidérations sur les causes physiques et morales de la diversité clu génie, des moeurs et clu gouvernement des nations 1769 —70), Démeunier (L'esprit des usages et des coutumes cles diftěrents peuples 1776). Francouzští encyklopaedisté čile si vedou v otázkách sociologických. Pak přichází '1urgot se svými myšlenkami, Volney (Les mineš 1701, Laloi naturelle 1794 a j. v.), Condorcet (Esquisse ďun tanleau historique des progres cle 1'esprit humain 1794 a j.), a jiných více. _

A bilselin r. 1763 v listě kfilanthropickým spolkům švýcarským poprvé počal mluvili o všeobecných dějinách lidstva a tři leta potom Stecbs 2) praví, že, srovnáme-li popis Gronlandanů, Hottentottů a amerických divochů s popisem Skythů,Sarmatů a starých Germanů, mnohý nedostatek starých