Z věd jemu blízkých pěstovala se jen historie, která tehdy měla za cíl svůj dokázati, že běh věcí lidských podléhá určitým zákonům a posledním článkem že jest všeobecné rozšíření křesťanství, kteréž jest dokonalým vrcholem všeho vývoje lidstva. Všeobecné dějiny byly dějinami Starého a Nového Zákona. Uznávala se původní jednota lidstva; různost je plod hříchu a účel lidstva je vrátiti se k jednotě skrze církev. Vývoj lidstva má určitý počátek, hlavní body a určitý cíl. Pojímání jeho bylo filosofické. Středověk měl názor o pravidelnosti vývoje. Ovládal celek a logicky jej rozčlenil. Ne práce, ale methoda jeho je důležitá. Prvními dějepisci tohoto rázu jsou svatí otcové a směr trvá po celý středověk, ba déle. Názor tento prolomily křižácké války a humanismus. Hlavně starověk řecký a římský, kterýž povstal z hrobu a ukázal v jasném světle velikou vzdělanost starých pohanských národů a výši duševní, kterou bylo těžko přičísti jen působení hříchu, zvrátil náhled o dokonalosti křesťanských národů. Nábožný křestanbký středověk musil se sám přiznati k vzdělanosti menší. Dřívější názor o pohanech v opak se převrátil, v přemrštěné nadšení pro vše řecké a římské, z něhož podnes těžce se vybavujeme.

A opět se svět objevil v novém světle. Přišla doba velikých objevů, která počíná Kolumbovým odkrytím Ameriky (1492), cestou Vasca de Gama okolo Afriky do Východní Indie (1498), cestou Fernanda de Magelhaens (+ 1521) do Tichého Oceánu a která trvá asi do konce XVII. stol. Evropa s úžasem naslouchala divným zprávám o nových světech, nových lidech. Její zvědavost týkala se krojův, obyčejův, pověr vzdálených kmenů. Cestovatelé nestačili tulo zvědavost konejšiti. Zvláštnostmi podrážděná obrazotvornost žádala vždy nových překvapení podivnostmi vzdálených národů. Chtěla slyšeti o lidožroutech, o pomalovaných lidech v oděvu z peří a pod. Touha po nich zastupovala tehdy národozpyt. I vznikaly zároveň kabinety zvláštností, jež však časem vedly k ethnologickým museím, jako alchymie k chemii, astrologie k astronomii.

Poznávání nových národův dálo se v oné době jen za zuřivých bojův a hnusného krveprolití, za bestiální krutosti Evropanův, zotročení barevných kmenů, kdy chtivost zlata dusila každý jemnější cit. Jako s divou zvěří zacházeli evropští vítězové s přemoženými národy barevnými a v srdci svém byli vskutku na rozpacích, zda ony-bytosti

jsou lidé či zvířata, až o tom rozhodlo slovo papežovo.

V době oné rychle pokračoval národopis a připravoval se národozpyt. Národopis pokračoval tím, že se poznamenávaly jednotlivé obyčeje, poměry rodinné, umění, zřízení, názory. Ano již ze XVI. století máme i některé obrazy typňv, ovšem velice nevěrné. Všeliká chybná mínění se opravovala; na př. poznání černých kmenů v krajinách severních zvrátilo obecný tehdy názor, že barva pleti souvisí s výškou polární 1). Někde setkáváme se i se srovnáváním jednotlivých národův, af již vůbec, ať v některých jen zvláštnostech. Tak Joh. Boemus vydal v r. 1520 spis Omnium gentiuin mores, leges et ritus, kterýž spis došel mnoha vydání a byl překládán do různých jazyků 2) Christophorus Besoldus vydal r. 1619 spis De nátura populorurn eiusque pro loci po-situ, temporisque decursu, variatione, ac de linguarum ortu et immutatione philolo-gicus discursus. Mnohých vydáni došel i spis Facis historiarum (1. vyd. 1650), jednající

0 zvycích a obřadech různých národů, jehož původcem jest Joh. Chokier de Surlet. Podobné spisy byly oblíbeny a množily se jako houby po dešti 3).

Národozpyt počal se připravovali celým vzrušením nové doby. Plavbami objevil se svět v novém světle. Poznávala se jeho obrovskost, poznávalo se množství a velikost různých národů, poznaly se nové a dosti značné osvěty: čínská, mexická a peruánská. K tomu se pojily pokroky věd přírodních

i duchových a odtud vznikal nepokoj myslícího člověka v oné době. Autorita církve byla podkopána. Vznikly náboženské reformace a tím i společenské. Světovláda papežova vzala za své a v jednotlivých státech