Řecký název ethnos (ε-9-νος) udržoval se po celý středověk církevními spisovateli. Ethnicismus přičítán byl pohanům, o nichž se pravilo, že žijí id-νικώς (more gentio). Později se vyňali národové s klassickou vzdělaností i národové hlásící se k islámu, tak že konečné přívlastek ethnický náležel národům, pokud nebyli účastni árijsko-semitské vzdělanosti. O národech osvětového okrsku árijsko-semitského jednala historie, o ostatních pouze ethnograíie, kteráž se přimykala k zeměpisu.

Víme, že geografie dosáhla dnes velikého rozkvětu. Všeliká odvětví zeměpisu jsou zcela nová a mezi jinými vyniká tu zoo-geografie (zeměpis živočišstva), fytogeografie (zeměpis rostlinstva), k nimž řadí se i anthro-pogeografie (zeměpis člověčenstva). Mnozí tuto anthropogeografň s ethnografň stotož-ňují, prohlašujíce tedy ethnografii dosud 'za část geografie, za jakousi „géographie morale" ve smyslu Voltaireově. Prakticky jeví se to tím, že dosud ethnografň i ethno-logií nejvíce zeměpisci se zabývají a že,na vysokých školách ethnograřie se z pravidla od zeměpisců přednáší.

Nehledě k tomu, že geografie i ethnologie jsou odkázány na týž pramen (zprávy cestovatelů), snad je v tom i kus tradice, že se národopis i národozpyt pěstuje jako.část zeměpisu. Již v starověku právě zeměpisci a dějepisci přemýšleli o podobnosti a různosti národův jim známých, o podmínkách národního bytí atd. Ale jen nenáhle vyvíjela se známost o zemi naší a pomalu rozkvétala jednotlivá odvětví zeměpisu, jimiž se osvětloval i život národův. Jako dosud divoši lépe znají než vzdělanci svou krajinu a své okolí, kteréž znají do podrobná, ale nemají pojmu o světě a různých jeho jevech, tak bylo i v starověku. Proto jen u vzdělaných národů s prvky národopisnými se setkáváme. Tak u Židil (Mojž. I. iO, Josue 18); Foiničané zajisté svými cestami nashromáždili si hojně vědomostí zeměpisných i národopisných, podobně Řekové (hlavně za Alexandra Vel.) a pak Římané svými výboji. U Egypťanů setkáváme se i s typy různých národů ; rozeznávali čtyři plemena : 1. Ludu (Rudu) čili Egypťany, i2. Aamu t. j. Semity z Palestiny, Sýrie a Mesopotamie, 3. Nahasiu t. j. africké Černochy, 4. Taniahu t. j. nesemitské Asijce (índoevropany ?) a bílé obyvatele Afriky (Hamity ?).1)

Na dalekém východě jistě Indové a Číňané pěstujíce zeměpis měli i vědomosti národopisné. Uvádíme jen spis o národopise cizích národů v Gine, jejž složil Ma-tuan-lin ovšem až v 13. stol. (do franc. přel. Hervey de S.-Denis 1876, 2. vyd. 1883).

V celku však lze říci, že národové starověcí v pozorování světa a běhů lidských zaujímali stanovisko territardální. Řekové a Římané zaujali však jíž stanovisko pragmatické — snažíce se i příčiny historických faktů vyložiti.

Z řeckých a římských spisovatelů vynikli

Herodot a Hippokrates (περί φύσεως άν&ρώπον

a j.), Strado, Plinius, Ammianus a j. v. Vědomosti národopisné zpracoval Plato a ještě více Aristoteles ve své „Politice", na jejímž podkladě budoval Polybius své všeobecné dějiny. Konečně Tacittis napsal první národopisnou studii „Germania".

Řekové a Římané odstoupili se světového dějiště a s nimi jejich osvěta. Přišlo stěhování národů. Noví národové, nové země, nové jazyky, nové zkušenosti, nové prameny studia, nové názory, nové nauky Κ tomu stará filosofie mudrcův a mythologie lidu ustoupila víře křesťanské. Po té nastaly výboje islámu a pak přišly křižácké války. Zase jiný svět, jiný lid. Κ rozšíření vědomostí zeměpisných a národopisných přispívaly i výpravy Normannův a po nich obchodní cesty italských republik. Obzor se šířil. Ovšem bujará obrazotvornost středověku pošinovala hranice jeho dále než výzkumy sáhaly, a za to viděla na jeho krajích báječné lidi zpotvořených postav. Z cestovatelův a spisovatelův nejvíce vynikl Marco Polo (ke konci XIlí. stol.) a jeho spis Million{o národech a zemích asijských) je nejdůležitějším spisem národopisným své doby.

Ačkoliv národopisný materiál oné doby se.množil, přece se nezpracovával. Křesťanští národové měli svůj pevný názor o světě, plynoucí z náboženského přesvědčení. Proč zabývati se jinými, nekřesťanskými národy, kteří jsou jen plod hříchu a následkem hříchu jsou beztoho velmi nízko ve svém vzdělání? Národopis neměl tehdy půdy.