A tyto námitky mluví již i proti třetímu stanovisku. Ethnologie, praví třetí, bádá o národech, o jejich tělesných a duševních vlastnostech. Tělesnými zvláště zabývá se anthropologie a proto je tato částí ethnologie.

Klemm svou ethnologii nazval kulturními dějinami a poměrem historie k ethnologii jmenovitě Adolf Bastian a jeho škola dosti pilně se obírají. Bohužel Bastian v míněních svých kolísá a čtenář neví, co jest jeho přesvědčení a co fráze. Nazývá-li někdy ethnologii všeobecnými dějinami, tážeme se: čeho dějinami? A jestliže jindy chce jen srovnávací studium názorů, mravů, zřízení a pod. bez ohledu na chronologii, pak jest výsledek bud anthropologický (psychické vlastnosti různých plemen) nebo náleží _ab-straktné vědě sociologii (zákony společenského vývoje). Ani s Klemmem souhlasili nelze. Vývoj věd, umění a vůbec všeho, což náleží do dějin kulturných, něco jiného jest, než vývoj národův. Čím primitivnější národ, tím rázovitější má svou osvětu, protože jest jen jemu vlastní. Čím větší osvěta, tím více národům je společná. Osvěta slučuje, ale různost národnostní tím se neruší; různost nejosvícenějších národů jest nám toho důkazem.

U některých vystupuje ethnologie zdánlivě jako samostatná věda (na př. u Friedr. Mül-lera), ale ve skutečnosti ji vidíme v podruží věd jiných (u Fried. Müllera v podruží ja-zykozpytú). A co je všeho toho kolísání, té neurčitosti a zmatků z ní vyplývajících příčinou? Odpovídáme: Není ethnologii přesně vymezena látka, nejsou jí dány cíle, nejsou přesně vyšetřeny základní pojmy.

My věc v krátce tak si představujeme: Lidstvo se vyvíjí, má svou historii. Vyvíjí se: 1. fysicky — vývoj plemen (v anthro-pologii); 2. psychicky (vývoj věd, umění, záliby, technických dovedností, atd.) — vývoj kultury (dějiny kulturně); 3. sociálně (vývoj společenských celků: států — dějiny politické; církví — dějiny náboženské; národů — dějiny národnostní).

Jako můžeme plémě analysovati a pak líčiti jeho vývoj, jako můžeme jednotlivé vědy rozebrati (mathematiku, chemii a j.) a podati jejich dějiny, tak můžeme i rozebrati stát (podmínky jeho existence, jeho prospěchu i škody) a také podati jeho dějiny, tak jest to možná i se společností náboženskou a národnostní. Lidstvo „zkrátka má různé stránky a rozebírali lze tyto jed-

notlivé stránky po stránce statické i dynamické.

Rozumí se, že jest to totéž lidstvo, které se vyvíjí tělesně, jako to, které se vyvíjí duševně, a ono, které se vyvíjí společensky. Proto, líčíme-li dějiny lidstva po stránce jedné, nemůžeme nedbati jeho vývoje v jiných ohledech. Dívají-li se lidé na týž děj v údolí s různých okolních vrchů, všichni vidí týž děj celý, ale každý jinak; každému něco jiného je v popředí. Nevěříme však, že by měl nej lepší pojem ten, kdo by se díval s ptačí perspektivy. Dívá-li se kdo kolmo dolů, unikají zraku jeho rozměry výšky jednotlivých předmětů. Podobně dovedeme si představili dobrý dějepis lidských plemen, dobrý dějepis kulturní, politický, náboženský, národnostní s náležitým zřetelem k veškerému vývoji lidstva; ale nedovedeme si představili dobrý dějepis všeobecný.

Nejvypěstěnější jest dosud dějepis poli-tický. Ale dosud zeje v něm veliká mezera zabývá se jen politickým vývojem vděla-ného lidstva. Podobně se to má s náboženským dějepisem. Dějepis národnostní pak dosud je v plenkách.

Žádáme, aby věda (sociologie) vyšetřila, co je to národnostní společnost, jaké jsou podmínky jejího trvání, jejího rozkvětu i úpadku, jako to vyšetřuje o společnosti politické a náboženské. KOntrétná historie národnostního vývoje lidstva, tot ethnologie. Každá historie má se zabývali vším lidstvem, tedy taky ethnologie. Protože však jiné historie zapomínají anebo nedbají hrubě lidstva osvětou chudého, ethnologie, která na ně nezapomíná, musí všestranněji se jím zabývali, než by jí jinak náleželo. Ale právě | proto, jako dříve dějiny politické měly jaksi ; hodnost dějin všeobecných, tak nyní tato j hodnost přechází na ethnologii. Bohužel tato upadá do opačného extrému. Jako si politický dějepis nevšímal primitivních kmenů, tak ethnologie, pěstujíc tyto hlavně a nad míru (všelicos by vlastně měla pře-nechati jiným historiím), za to zanedbává lidstvo osvětou nohatější.

Svět podle skutků v, podle praxe soudí. Proto ethnologie mnohým je všeobecným dějepisem primitivního lidstva; že také jedná.I o národech kulturných, to zdá se býti jen k vůli ucelení. Vskutku dosavadní kompendia vypadají podle toho. My své stanovisko označili. Některých podrobnějších otázek ještě se dotkneme později, líčíce hlavní rysy dosavadního ethnoíogického bádání.