Předchozí 0083 Následující
str. 66

niku, dostal se z pozůstalosti hrab. Frant. Šternberka do musea. Tato okolnost uvedla sem i tento Vavákův rukopis (inus. sign. III. D. 50). Na poslední totiž straně rukopisu jest poznámka: »Gewidmet dem . . . Nationalmuseum, wo diese Geschichte abgebildet zu sehen ist vom Joh. Dewoty am 30. Juni 1858.«

Vavák psal tyto písně v roku 1814, opatřiv je poznámkami, jak níže jsou uvedeny.

O havířích nevinně stínaných u města Poděbrad a hradu Křivoklátu léta Páně 1496. dne 5. srpna. Píseň historická. Zpívá se jako: Putovali poutníci k svatému Jakubu etc. 1. Slyšte Čechové milí skutek nepravosti a jak spravedlnost kvílí nad tou bezbožnosti. — 2. Léta Páně Božího tisíci a čtyrstého též devadesátého a k tomu Šestého. — 3. Za krále Vladislava v Čechách v Kutné Hoře, byla velká nespráva na tom Vlaském dvoře. — 4. Když král v Uherské zemi dlouhý čas přebýval, mezi horníky všemi žádný nepřihlídal. — 5. Mincovní ou-ředníci, ač velký plat měli, králi stříbra i mincí dali jen co chtěli. — 6. Poznavše to havíři starší představení, že se auspeyty mizí v hojném rud těžení. —-7, I jali se společně o to domlouvati, ouředlníkům konečně faleš vytejkati. — 8. Řka jim, že z té hojnosti stříbra ulitého dávají při skrovnosti rázu nabytého. — 9. Tuť se páni opřeli chtíce čistí býti a ty havíře chtěli v vězení vsaditi. — 10. Jak to jiní zvěděli havíři pospolu, sebravše se nechtěli lézti více do dolů. — 11. Pod praporcem vytáhli dajíc sobě známku1) a po vrchu se kladli nedaleko Kaňku2). —

12. Ouředlníci poznavše, že to zlá novina, poslali do Čáslavě, také do Kolína. —

13. By hejtmane hned táhli se svým lidem zbrojným á zbouření přejali havířům odbojným. — 14. Přitáhl také s nimi Poděbradský hejtman a tu jsou obklíčili havíře ze všech stran. — 15. Havíři na svém stáli mluvíce veřejně, že se odvádí králi stříbra tak nevěrně. — 16. Aby byl soud osazen začali žádati, že to chtí všecko na něm s pravdou dokázati. — 17. Vidouc strana protivná má-li k meči jíti, že skrz boj krev nevinná můž vylita býti- — 18. I jali se s havíři v pěkné rokování, že se jim neublíží, by se dali sami. — 19. Do zástavy na ten čas, až by to král zvěděl a svůj soud a právní hlas o tom vypověděl. — 20. Jich životům a zdraví že se nic nestane, tak jsou přislibovali všichni ti hejtmane. —

21. Když tak jim slibovalo pánů mnohonácte do zástavy se dalo havířů třinácte. —

22. Deset jich byli dáni do zámku Poděbrad a tři byli posláni až na Křivoklát hrad. — 23. Ouředlníci s hejtmany hned za králem psali o tom jak chtěli sami křivě zprávu dali. — 24. Ty havíře chuďátka lstivě osočili, pro pravdu nebožátka na smrt připravili. — 25. Král když jest rozvažoval ouředlníků psaní odpovědjim na to dal, by byli trestání. — 26. Ó jaký jest to zmatek, tak jako zločinci vyvedeni jsou v pátek před svatým Vavřinci. — 27. Na obouch místech stejně v srpnu na den pátý od katů veřejně v nevinnosti sťatý. — 28. Těch havířů jsou jména: Šimon (1), Průša (2) bratři, Černý (3) a z Hlaušek Hanna (4), Duchek (5) všichni starší. — 29. Mládek (6), Kužel (7), Viktorin (8), Vopatka (9) posléz chlad (10). A ti byli stínáni všichni u Poděbrad. — 30. Kat Kolouch seznav tu leč, když měli* klekati, položil pod hruškou meč, nechtěl jich stínati. — 31. Hejtman na koni před se jeda k té popravě havíři pak mu vetce: »O zrádný hejtmane«, — 32. sliboval jsi, že se nám hrdlu nic nestane; pomstí vás falešníky sám, nejvyšší Pan«. — 33. Potom kat jménem Sochor an se hejtman díval, též lidu převelký sbor, všecky je postínal. — 34. Poslední pak než klekl s horlivostí vroucí3) takto hlasitě řekl: »Bože všemohoucí, — 35. učiň, by ta naše krev vylitá nevinná byla skrze tvůj dešt hned ze země shlazená«. — 36. Ihned s velkou mocí nebe zamra-


x) znamení, heslo.
2) Spitzenberg, hora u Kaňku tak řečená.
3I jménem Chlad.

Předchozí   Následující