Vavákovy písně historické o popravě havířů u Poděbrad r. 1496.

Jdeš-li po pražské silnici do Poděbrad, ani si nevšimneš na levé straně před mostem stojícího nepatrného kostelíka. Nikterak vynikající stavba a ještě obklopena zelenou clonou kolem stojících stromů zdá se býti bez důležitosti, tuctovým zjevem. A přece v kraji leccos bys uslyšel ještě dnes o tomto kostelíku vyprávěti. Je to známé místo, kde vykonán r. 1496 na 10 havířích Kutnohorských vzepřevších se zištným úředníkům onen ortel, jehož nespravedlivost prý mstil sám Bůh. Neblahé místo označoval kostelík*) a dub, nesoucí dle tradice lidové krvavé žaludy s havířskou kápí, jež těšily se veliké úctě. Chápeme, že muž, jako byl »praeclarus patriota« Vavák, v samém sousedství žijící, upozorněn byv kolujícími pověstmi, tuto událost zpracoval ve třech historických písních. Líčí v nich popravu, osudy kostelíka na místě postaveného r. 1515 a historii pověstného dubu. Vědomosti své čerpal z Hájkovy kroniky a z lidového podání, čímž lze omluviti neúplnost a nespolehlivost údajů. V písních jeho ozývá se hluboká soustrast s popravenými, veliká úcta ke kostelíku a k dubu. Jak si vážil podivných oněch žaludů, čteme v musejním rukopise jeho »Popsání všech kostelů 'a kaplí pod jménem Na Nebe Vzetí Panny Marie,« jež napsal r. 1815 a věnoval »z krve přítelovi, panu Matěji Vavákovi, rodičovi kouřimskýmu, teď faráři Vrbenskýmu.« Píše tam: »U města Poděbrad za mostem, kostelík Na Nebe Vzetí Panny Marie, který v 16. století havíři kutnohorští vystavěli na památku, že tam r. 1496 10 havířů nevinně sťato bylo. U toho kostelíka stál dub přílišné velikosti, na němž každoročně žaludy s kápěma havířskýma rostly. Já jenž toto píši mnoho jsem jich každý rok sem tam rozdal a jeden dosavád v stříbře zafasovaný pro památku chovám . . .«

Na popravené díval se lid ode dávna jako na mučeníky. Poprava byla malována do zpěvníků literáckých chorů poděbradských, kutnohorských a kaňkovskýeh.**) Jeden takový obrázek, cenný to fragment zpév-