p. prof. Dr. J. L. Píčovi za to, že mohu tuto použiti vyobrazení, laskavě zapůjčených ze Soupisu. Snad málokterý kraj český honosí se takovým počtem zajímavých i některých starobylých zvonic, jejichž úprava a stavba shodují se s technikou a úpravou lidových staveb na Slansku, jak jsem již jejich typické zvláštnosti v >Českém Lidu« vylíčil. Upozorním na nejdůležitější rázovité tyto stavby, jež pravidelně stávají při kostelích. Připojené o-brázky, půdorysy a náčrtky schematické objasní slovný popis. Nejdříve zajdeme do Kvílíc. Blíže koslela stojí dřevěná zvonice. Spodek její jest zděný šestihran s pobočnými zdmi 3 m. vysokými a 7 m. dlouhými (ostatní měří jen 5 m.) který jest vyplněn úplně hlínou a stavebními odpadky. Na této podezdívce spočívá z dubových trámů, 0"25 m. silných, sestavený základní kříž, jehož počet paprsků jest vžd\ o jeden větší než počet zvonů na zvonici (zde při těch zvonech čtyř-paprskový). (Viz půdorys.) Příční trám, který všechny středem protíná, 10'70 m. dlouhý, vyčnívá ze šestihranu a podepřen jest ještě ve svých krajích zvláštní podezdívkou. Do základního kříže postaveny jsou ve dlabech hlavní nosní sloupy, 8'40 m. vysoké, jež opřeny jsou se všech stran dvojitě dubovými oporami, krajní sloupy mimo to mají ještě dvě postranní opory, 6'25 m. vysoké. Opory dosahují asi do dvou třetin sloupů; nad hořejšími dlaby vnitřních (kratších) opor umístěny jsou svory

Kvílice. Půdorys a řezy zvonice. (Vele, Soupis Slánská, č. 83.)

Kvílíce. Půdorys a iezy zvonice. (Vele, Scupis Slanbka č. 83.)