jméno pak bude jeho po vší zemi rozhlášeno. Jan. Já služebník půjdu,

proti němu bojovati budu. Spravedlnost. Nemůžeš odolati,

ani proti tomu bojovati, Jan. Jestli smrt a život nepřemůže

jazyka,

jak v příslovích Šalamounových říká,

ač by jazyk meč ostrý

snadno Lenivého přemůže,

ačkoliv moci žádný v ústech meč přemůže,

ale skrze jej bude poražen přece

obr tento, Václav Lenivý.

Pomoz, Bože, pomoz nyní!

No, již uyní půjdu

a odejdu k pohoršení lidu. Spravedlnost. Aj, Jene, jdi, měj silnou

naději,

ačkoliv ctnost, nejvíce nevinnost

na světe se utlačuje

a proti ní se bojuje. Jan. Jistě pravdu vyvolil jsem,

pravdu mluviti hotov jsem.

Pravda sice závist plodí,

bývá bit, kdo s pravdou chodí.

Ale byt povstali proti mně,

nebude se báti srdce mé.

Povím pravdu před obličejem,

před králem, zuřivým obrem.

Bych taky měl dnes začíti,

nebudu pravdu tajiti,

jeho činy, bez přičiny

bohuprázdné, spáchané nyní. Spravedlnost. Tak dobře, Jene milý,

pospěš ku králi a buď stálý,

dobrých věcí milovník,

ty jsi ten pravý bojovník,

poněvadž tak usiluješ,

že dnes s králem bojovat chceš.

S těmiž pěti hřivnami,

to jest s pěti smyslami

do dvoru královského táhni,

s všema pěti do svědomí sáhni. (Tu Jan jde na pouť k boleslavské

P. Marii a říká cestou:) Jan. Má se všecko státi,

sice bych se měl co báti,

přísnou odpověď Bohu soudci,

on ví přítomné i budoucí.

Běda pastýři, běda soudci,

běda představené ovci,

jestli skrze prsty hledí,

když vyrčení soudu sedí.

Běda lékaři, běda jemu,

když nechce spomoeti jemu. Já jsem lékař, učitel, soudce, já jsem pastýř majíc ovce. Nechci žádnou ovci ztratiti, bych měl svůj život dáti.

(Jan klekne a modlí se u Matky Boží

a po modlení říká:) Jan. Od světa se odlučuju. když tebe, panno, spatřuju, boleslavská čistá panno, ty jsi můj plášť, má obrano. Tobě sirotky a vdovy poroučím, s tebou se, Maria, loučím. (Tu Jan sedne a zpovídá Johannu. Potom král:)

Král. Oheň zlosti, prchlivosti ve mně dutle dosti. Ať vyrazí plaman, bude všemu Amen. Co Jan s Johannou rozmlouvali, zdá mi se, že proti mně spunktovali; všechno spolu tajně vedou, kdož ví, co někdy nesvedou. Snad mne chtějí s trůnu shoditi a mne dokonce živuta zbaviti. Něco bude, nechť je, co chce, dobře to cítí moje srdce. Musím já to přátelstvo rozvésti, neb jest plný podezřelosti; pročež, služebnice můj, oznam, že chci s katem mluviti sám. Služebník. Podle rozkazu krále stane se hned dokonale.

(Služebník jde.) Služebník ke katovi. Kate, máš ku

králi jíti

a před něho se postaviti. Kat. Aj, já služebník pána mého jsem přihotovený času každého. Kat ke králi. Milostivý králi, jaká příčina jest,

že pro mě služebník poslán jest ? Král. Kate, hleď zachovat mé poručení, nebuď ouřadu protivný ! Johanna, jak se ti nejdřív ukáže, uveď ji hned do žaláře. Jan, jestli nevyjeví, co slyšel v zpovědi od Johanny, co on trpět musí, když o tom zakusí. Kat. Chci já- se tak zachovati, kterak ráčejí rozkázati.