Kat 2- k Johanne. Johanno, máš s námi

jíti,

od krále arest přijmouti. Johanna. Ach, můj Bože s výsosti,

nenech tak ty nepravosti.

(Dají ji do žaláře a tu se zpívá písnička.4) — Jan jde ke králi: kati jsou

při něm.)

Jan. Hanba jest, hřích jest krále nazývati,

v skutku tyranem býti.

Král osoba nejvzácnější,

zatím ale nejbezbožnější.

Podle příkladu krále

celý svět se řídí stále.

Hanba jest, hřích jest,

proto styď se, Václave, králi. Král. Které jsou to řeči,

kdo tak na mě řičí? Jan. Hanba jest, hřích jest. Král. Kdo mě bude z hříchu trestati,

kdo můj život dobře kárati,

nejsem jako jiní lidi,

co činím, co dělám, celý svět mě vidí. Jan. Ach, vidí, vidí, až se stydí. Král. Nechť se stydí, kdo zlé vidí,

co zlého můj život činí.

Mé oči, mé uši,

tak, jak na krále sluši,

můj jazyk, mé líce

jest ..... 5) mé srdce.

Velice tehdy bloudí,

kdo mě tak hříšného soudí. Jan. Ó, bezbožný králi,

pekla's hoden, ne chvály!

Johanna bohabojná,

královna v cnostech hojná,

srdce čistého,

svědomí nevinného,

kdo na ni co zlého dokáže?

Proč musela do žaláře?

Tak má trpěti cnost, tak nevinnost?

Jestli se, ó králi, nezlepšíš

a svůj život nezměníš,

Bůh to zajisté ukáže,

že tě přivede k zkáze. Král. Zdaliž já jsem pes,

že ten opovážlivý kněz

svým. nešlechetným jazykem

mě nazývá hříšníkem ?

Ach, jak mě to bolí,

když mne mou čest holí,

že ten smělý kněz

nebojí se mne dnes,

proti mně nadírati,

mně můj život vytejkati.

To jest Jan, jenž se mnou víno píval

a dnes mi koflík žluči nalívá.

To jest z mého dobrodiní,

odměňuje se mi nyní.

Nyní ale se tebe tážu,

ať to na tobě dokážu,

co se ti královna zpovídala, jaký podvod, jakou lež ti povídala. (Tu Jan mlčí.) Král. Mluv a odpovídej,

slušná slova králi dej! Jan. Není potřebí to vyzvěděti tobě,;

nesluší, ó králi, nesluší to tobě.

Darmo se hněváš, darmo se zlobíš,

to věděti máš, že nic nezpůsobíš. Král Ó, neposlušný kněze,

beze vší milosti budeš míti brzy dosti — . ' katům loupeže. Jan. Tomu tvému hněvu já se jenom směju, zajde a pomine, písmo mne nemine. Jestli podobnost nějakou, ačkoliv dosti maličkou — jsem dnes místo Davida, doufám, že to svět uhlídá, že tebe, ó králi, dá Bůh v ruku mou, sejmu o království hlavu. tvou. Král zlostně ke katům. Verote Jana,

vemte spěšně,

dokndž ještě mluví směšně, vržte jej do vězeni, kde žádného světla není. Tam jej palte, bijte, trapte, do poslední krve krapte. Jestli ještě nesvolí, vržte jej do vo.dy! Kat 1. Chci já se tak zachovati, jak jsi ráčil rozkázati. No, Jene, máš s námi jíti,

v žaláři hleď se těšiti. Počkej, bude ti hladce

když tě budou pálit svíce

(Tu jej vezmou.)

Jan. Bože, račiž pomocníkem býti, bolesti mé ulehčiti, tak abych stále pro tebe. ' mohl trpěti pálení sebe.