str. 401
budem agyrovat hlasy
našimi nehodnými.
Rač nám, Bože, spomoot nyní!
Výstup 1.
(Zem Česká a Prozřetelnost. Spravedlnost vyjde a proti sobě dyšputirují.)
Zem Ůeská. Co to nového znamená neobyčejné bubnů hřmění, co nového povídá tak hlučné trub zvučení? Zdaliž mě tak vesele k soudu volají anjelé? Ale není neděle!
Prozřetelnost. Nové boje vyvolil Pán.
Zem Česká. Nové boje, ó nešťastné království !
Zdaliž ještě nepýše dosti
skrze boje, tak pohlaví oboje,
tak města i vesnice,
každé hory, též vinnice —
tak hory a oudolí
bolestně sobě stěžují.
Taková vojna hodná
nebývá vždycky hojná. Prozřetelnost. Nové boje vyvolil Pán,
jenž bude bojovati sám.
Bude dnes Nepomucký Jan
ukrutně pronásledován.
Jan slavné vítězství
sám má dnes odnésti. Zem Česká. Do boje jíti, zbraně nemíti,
ach, jaké vítězství?
Samé neštěstí!
Kdokoliv vzbuzuje,
k bitvě popuzuje.
"Všecka jiná odění zbrojná
jsou Janu zapovězená.
Kterak tehdy vítězství
má Jan dnes odnésti? Prozřetelnost. Nový boj, nová zbroj
bije Pána, padá na Jana
a proto oheň ho předejde,
zapálí jeho nepřátele'. Zem úeská. Oheň jsem viděla,
když jsem Jana spatřila. Prozřetelnost. Nyní ale spatř zbrojně oděného,
tohz horlivosti místo pancíře jeho, místo lebky, soud jistý. Zastři tvrdý hněv v kopí.
Jestli tak nepřítel neskrotí, pěti kamení se uchopí — a muž jazyka v něm stojí. Zem Česká. Velice jest podobna k Davidově zbroji.
Ach, kýž jest tak jako Davidův
šťastný zbroj ! Prozřetelnost. Nic se o to neboj,
jenom se do pole stroj.
Zem česká. Snad do oudolí.....2)
Prozřetelnost. Nikoliv, nýbrž do slavného města tvého.
Zem česká. Není tam panchart Goliáš? Prozřetelnost. Horší nežli Goliáš,
ne panchart, ale král náš.
A nad tím zuřivým lvem,
nad tím přehrozným obrem
Jan se dnes silně zmocní,
vítězství odnese hodinu noční. Zem Česká. Ó, kýž pravdu máš! Prozřetelnost. V pravdě věděti máš, slušné spravedlnosti,
podivné stálosti
světlo své rozmáhá,
k vítězství pomáhá,
aniž dřív zapadá,
dokudž nevpadá
přemocný nepřátel.
Ať tak spravedlivý
zůstává bedlivý —
jenž v světě byl.
Spravedlnost. Ó časy, ó mravy, kdož, dosti vypráví
zuřivost, ukrutnost, nepravost,
kterouž Václav Lenivý
celému království jest pohoršlivý.
Vidějí to všickni, neb to slyšejí nyní,
velcí páni všecko mají;
jediné pak zas nemají,
kdo by pravdu pověděl,
na osobu nehleděl.
Když král hrá, tancují všichni,
když král hrozí, utíkají všichni.
Ó, kýž se může nalézti
muž plný spravedlnosti,
jenž by toho zuřivého lva,
toho hrozného obra. — — 3) (Tu Jan k přítomným říká:)
Jan. Co bude dáno muži,
který se nad Václavem zmůže. Spravedlnost. Postaví Pán na hlavu jeho
korunu z kamení drahého,
2) V rukopise nečitelné.
3) Tu řeč Spravedlnosti náhle skončena a objevuje se Jan.
|