str. 238
Z národopisných výstav.
Píše poslanec Karel Adámek. @PP@(Dokončení.)
(Dokončení.)
Z pohraničí českomoravského nalezli jsme na výstavě hlinecké početnici vystavenou z Cikánky blíže Svratky, necelou a bez titulu, takže o jejím původu určitých zpráv se nám nedostává, podle písma ji klademe do konce minulého nebo do počátku tohoto věku. Obsahuje 71 listů (142 stran) formátu 16—20 ctm. a jest tímtéž způsobem, jako početnice již popsané, rozdělena.
Počíná „tabulkou početní neb Einmaleins", pak následuje pojednání o hlavních, prostých způsobech počítání. Výměry se v podstatě srovnávají s výměrami v početnicích již popsaných, toliko národy ku praktickému počítání jsou namnoze obšírnějšími.
Z návodů vyjímáme: „Regula detry jmenuje se regule o třech posazených známých počtech, skrz které čtvrtý neznámý a nepovědomý hledati a najíti se může." — Návod k tomuto počítání: „Při vysazování exempla měj nejvíce na pozoru otázku, aneb co se pohledává. Takovou otázku posaď v zadu po pravé ruce. Věc koupenou nebo počet, který otázce buďto v minci nebo váze roven jest, posad! napřed po levé ruce, ostatní počet aneb cenu posaď do prostředku mezi ty obě. — Pozoruj, zdali první posazení rovné jest poslednímu v jméně, totiž v míře nebo váze, zdaliž se srovnávají dokonale, na př. jsou v prvním posazení kr., tedy musí poslední posazení také rovné a rovnou mincí resolvírováno býti, t. j. jsou-li dva napřed, aby třeba rýnské byly, tedy musí ty rýnské také až na dva resolvírovány býti. Má některé posazení rozdílnou mincí neb váhou, která se v exemplu vynachází, resolvírované býti. Prostřední posazení s třetím aneb posledním musí se multiplicírovati, přecházející summa skrz první posazení musí se dividírovati; co v quotientu vyjde, to jest facit aneb čtvrtý
je pak vlásenkářům do měst. K nim chodívali na radu, obyčejně potajmu, holohlaví, draze jim platili jejich mastičky i lektvary na vlasy,. a ke všemu dostalo se jim, když věc propukla, ješté výsměchu po vsi. — Mezi skupinu „světem jdoucích" patřil také druh „brabenářů", který chodíval „n a j e p i c e". Vzpomínám si na krásné letní večery, jak přicházelo několik těchto „světem jdoucích" ke mlýnu Letoštickému pod Zvíkovem a zapalovali na břehu VJtavy ohně, shrabujíce do nůší jepice s křídly popálenými. — Za lidi „světem jdoucí" pokládali u nás sousedi také „kosťaře", kteří obyčejně po pouti, po posvícení a po svatbách chodívali ve vsi, sbírali kosti a odváželi je na vozíku do města, kde ja prodávali obchodníkovi židovskému. Zbt.
|
