kolébka mnohých generací jeho potomků, kteří v starobě své při útulném krbu domácím dojdou klidu a útulku. Což tedy divu, že sedlák, jenž příbytek svým nákladem zbudoval, postará se přiměřeně, aby vnukové zvěděli, který děd nebo praděd jim vystavěl jejich rodný dům. Když byla stavba dovršována, tu nad lomenieí pod kuklou zasadil záklopu a na ní dal napsati nápis památní. Ráznými rysy pře-často v pestrém rámci vyzdobeném různobarevnými květy, ratolestmi, hvězdicemi a jinými příkrasami maloval tesař, zednický mistr nebo jiný zručný písař, kdy z čího nákladu pro koho bylo vyzdviženo toto stavení. Tu okořenil nápis furiantským vtipem, onde zase připojil zbožnou sentenci anebo dějinnou vzpomínku. Na nejstarší sídlo v dědině byl majetník jeho vždy hrdý.

Když v prvém ročníku Českého Lidu otiskli jsme svou stať „Selský statek v okresu hlineckém", připověděli jsme, že o jednotlivých otázkách většinou jen stručně zmíněných nebo pouze napověděných, jak právě volný čas nám dovolí, budeme jednati. Tato rozprava budiž věnována památním nápisům záklopním.

Záklopa jest prkno neb deska vodorovně pod kuklou tak upevněná, že před horní okraj lomenice vybočuje. Záklopa bývá na spodní straně, jež z venku od průčelí jest dobře zřejmá, pomalována všelikterakými ornamenty, v jichž středu bývá nápis památní. V XVIII. století i též v dřívějších dobách, kdy téměř napořád bývalo též v českomoravském pohoří ode dřeva stavěno, byla záklopa nad lomenieí každého venkovského stavení. Jak při jiné příležitosti ukážeme, i do měst vnikl tento obyčej. Ovšem nyní i na venkově zvláště, když z kamene a cihel se staví, nebývají do štítu stavení psány nápisy památní. Avšak při stavbách dřevěných lze dosud velmi často a zvláště v osadách odlehlejších čísti na záklopách nápisy s letopočty z doby novější. Pokládajíce této své rozpravě za základ resultáty, jichž v okresu hlineckém v tomto směru jsme došli, promluvíme nejprve o formě a úpravě památních nápisů.

Převážná většina všech venkovských příbytků na Hlinecku jest dosud opatřena záklopami s nápisy památními. Nejstarší z dosud zachovaných nápisů vznikly v polovici XVIII. století, zvláště v době vlády Marie Terezie. Daleko četněji jsou zastoupeny nápisy z doby Josefa II. a jeho nástupců, jmenovitě z let 1781 — 1788, 1791, 1792 a j. Čím blíže k roku 1848, tím více vzrůstá v jednotlivých ročnících počet staveb, v jichž nápisech příslušný letopočet se čte. Ještě v letech 1850tých byl u nás obyčej označovati stavení takovými nápisy všeobecně rozšířen. Od těch dob obmezuje se vždy více a více. V posledním desítiletí se již málokdy obnovuje. Naopak! Lze pozorovati, že zde onde zmizí mnohý starý nápis pod vrstvou vápna. Nicméně svědčí některé exempláře záklop, že tento starý stavitelský obyčej zcela nevymizel ani v naší době elektřiny a páry.