Zbývá vysvětliti vznik jeho. Někteří dovozují, že Veles jest personifikací jevu přírodního. Asi neprávem. Zpráva v památce „Chož-denie bog. po mukám" nasvědčovala by tomu, že při Velesovi nalézáme příklad pro theorii animismu. 37)

V noci z Božího hodu na pondělí svatodušní pohůnci a chasnící zlobívají lidi. Upletou z povřísel dlouhé provazy a vedou je po střechách kolem vsi, „kšírujou stavení". Tomu zatáhnou vůz nebo kolečka do rybníka na návsi, onomu zas naházejí tam různé potřeby" hospodářské i nářadí. Z chlévů, kde mohou, pokradou stoličky, svážou povřísly a hodí do rybníka. Ráno, když jdou ženské dojit, musejí si dříve vytáhnouti stoličky z vody, čímž se mnohá omešká, a slouha, již od chasy navedený, aby troubil dříve, jí užene. Nebo zatloukají komíny drnem, aby se kouřilo, a jiné a jiné čertoviny provádějí. Některé se jim zvláště vydaří. Kdysi vzali jedné děvečce spící na hůře peřinu, přivázali na tyč, kterouž postavili na hřebenu stodoly. Jindy vedli povříslový provaz s jedné střechy přes cestu na druhou, doprostřed zavěsili putnu a do ní dali husu, jíž svázali peruti. Ráno se majitelé husy notně zapotili, než husu sundali; báliť se, aby s putnou nespadla a se nezabila

Komárov, Vlastiboř.

Stavba domu — zvláště na venkově — jest zajisté stejně řídkou jako i důležitou událostí rodu i obce. Mnohá desítiletí přeletí, aniž by se opakovala. Praděd buduje dům, v němž stoji