selovskij 2) a Miklosich.3) Proti ní postavil se J. Jireček,4) kterf vyvrací důvodem filologickým mínění uvozované a popírá kromě toh& tvrzení, jako by některé názvy místní na Velesa upomínaly, uvádí obyčeje u Slovanů s narážkou na Velesa a na korec srovnává Velesa s keltickým bohem slunečným, zvaným „Belinus", a litevským: ďáblem r= vélinas. Dr. Krek nejen linguistickými, nýbrž i historickými důvody dokázal, že u Eusů Veles nevyvinul se z křesťanského sv. Blažeje. 5) Spor tím nebyl odstraněn. Krátká zpráva Ljapunova, 6) v níž podává nové doklady pro mínění Krekovo, vyvolala odpověď A. Sobolevského.7) Tvrdí, že Veles vůbec neexistoval a že jméno sv. Blažeje, které okrášlil v 10. st. Jan Geometr přívlastkem „býků veliký strážce" stalo se podnětem k dohadu o Velesovi, velikém strážci býků. Věc je sporná.

Kromě polemických těchto statí pojednal o Velesovi A. Afa-nasjev. 8) Pokládá Velesa podle známého stanoviska svého za boha oblačného, který pokrývá nebe deštivými mraky, což metaforicky prý se vyjadřuje: vyhání na nebeská pastviska oblačná stáda. Kotlja-revský9) Velesa nazývá „boga tuěepokrovitelja"; v jeho říši ve vzdušném moři, žijí duše zemřelých. Podle domnění Sněgireva 10) pocta Velesova k Eusům přinesena byla od Čudův, kteří se zvláštní pílí pěstují skot a měli boha Storjunkara (t. j. velikého pána), vedoucího vladařství nade vším živočišstvem kromě člověka. I modla Velesova v Eostově zničena byla prý v čtvrti „Čudský konec" zvané. Názor o Velesovi, že přebývá v zámoří, kam se na podzim stěhují divoké husy (dle některých duše zemřelých), zakládající se na dokladech z Eešela a pak Zámrského, vyvrátil dokonale Č. Zíbrt 11) a došel k výsledku, že Veles v staročeských památkách značí tolik co čert. Podobá se ze všeho pravdě mínění,12) že Veles (Volos) byl skutečně pohanský bůžek slovanský, jehož pocta v době křesťanské přenesena