Tyto staré židle vynikaly solidností práce a volbou materiálu, hlavně velkou trvanlivostí přetrvavše i několik pokolení, pro kteroužto vlastnost požívaly obliby u našich starých venkovanů, jejichžto kon-servativní povaha nepřipouštěla velikých novot, nýbrž dochovala staré, ustálené a již osvědčené formy. Ku zdobení židle používalo se jeu opěradla, jehožto obrysy se v rozličné formy vyřezávaly, někdy plocha krášlena by!a řezbou nebo vkládáním jiného dřeva.

Svým přirozeným esthetickým smyslem naši staří truhláři postihli pravý účel židle, z kteréžto příčiny nezdobili je tak vypouklým vyřezáváním, které by snad bylo na ujmu přiměřenému upotřebení jejich, nýbrž řezba tvořila vždy jen jakousi plochu. Též malování nebylo způsobilé k ozdobě sedadel již z příčiny častého upotřebení. Dřevo, jehožto struktura nebyla porušena nijakým nátěrem, nabylo časem temnější barvy a dalo se dobře čistiti.

Formy, ačkoliv jednotného rázu, byly přece rozličné a řídily se dle vkusu a fantasie zhotovitelů. Nahoře vyřezal se otvor pro uchopení židle, nejčastěji podoby srdéčkovité. Ěídil se obyčejně celkovým tvarem tak, že byl ve shodě se zevní formou opěradla. Ukázku podává na obr. I. na př. čís. 1. okrouhlejší forma s růžicovitým otvorem, čís. 3. se srdéčkovitým a čís. 10- s kulatým výřezem. Někdy ve spodní části opěradla umístěn otvor, neb i několik různých výřezů tvoří ozdobu, jak vidno na obr. I. čís. 9. Na obr. I. sestaveny jsou židle tvaru pravidelného, některé jednodušší, jiné bohatěji vyřezávané s pěknými ušlechtilými tvary. Židli (čís. 10.) nějaký zbožný řezbář ozdobil i malým křížkem. Od této skupiny liší se skupina II., kterou podáme ve IV. ročníku Č. Lidu.

Slovanské bájesloví posud zastřeno rouškoa záhad nesnadno roz-luštitelných. Na př. otázka o božstva Velebovi po3ud.není nadobro rozluštěna. Kádi bychom s ní seznámili čtoucího v této stati. Nejdříve dlužno zmíniti se o důležitějších stadiích, které se týkají ujedené otázky. První z nich stůj zde studie Kačenovskóho.1) Autor hájil mínění, že sv. Blažej dal podnět k domnění o existenci božstva Velesa v dobách předkřesťanských. S myšlénkou touto souhlasí i Ve-