Předchozí 0539 Následující
str. 523
163. Lítostně se dívat bylo

Na ty psy nebohé, Než se jim to zahojilo,

Jak velké a mnohé Bolesti a hlad vystáli A potom za nic nestáli.

164. Kočky také nenechali

Dle jejich postavy, Ale uši jim řezali

Až u samé hlavy; Když prý jí tam rosa padá, Ze kočka doma zůstává.

165. A když tu práci konali,

Trojí lidé byli: První ti se radovali,

A druzí kvíleli, Třetí pak dělali z platu — Biřic neb pacholek katův.

166. Sedlák psa neb kočku držel,

Nad tím bolestně stál, Prosil, klel, všechen se mrzel

Myslí, ač pak se smál, Biřic sekal, řezal chutně, Pes, kočka skučela smutně.

167. Když se myslivec pomstit chtěl,

Na mnohým sedláku, Jenom k němu na pole šel,

Maje voka z ptáků, Která do hrsti zaručil, Euku do kapsy mu strčil.

168. Řekl k němu, vytáhna ji:

„Vy voka líčíte, Protož k panu forstmistrovi

Stavět se musíte!" Tam dozajista musel jít, Kdežto byl přeukrutně bit.

169. Tam do strašlivé stolice

Jej zašroubovali, Krk, nohy, také i ruce

Pouty k ní připjali. Hůř než Turci a Tataři Tloukli se zuřivou tváří.

170. O, jak mnozí lidé měli

Své zdraví odňaté, Které ti zuřivci mleli

V té dílně proklaté. Sám vím, že jeden třetí den, Jiný pozděj — smrt z toho měl.

171. Než jak sami spravedlnost

Sou vykonávali Těm vrchnostem, od nichž živnost

A plat dostávali, Jak spravedlivě sloužili, Jen proti komu kouřili. 79)

172. V lese na vejstavních stromích

Cejchy vyřezávali, o3) Komu chtěli, tomu o nich

Věděti jsou dali — A prodali je v glejehu 80) Jako od panského cejchu.

173. Co dříví za celou zimu

Eozpartikovali, To sedláku podanému

Nikdy neprodali; Aby se neprozradili, Z cizích panství lid vodili.

174. Panské trávy v malé ceně

Po lesích ujali, To podruzi neprodleně

Sekali, schrabali; Ještě co víc přisekali A za to jim nic nedali.

175. Srnce, zajíce, koroptve,

Co ostřílet měli, Oni, kde jen chtěli, sotvě

Sami je stříleli. Něco někam darovali, Nejvíc do Prahy prodali.

176. Opět nemožné vyslovit

Myslivecké běhy, Ani každému pochopit

Jejich chytré vzhledy. 81) Žádný je nesmí haněti, Jen vždycky ctít, se klaněti.

177. Když přede skrz velké partiky

Mnohý byl prozrazen, Nebyl v tom slech 82) veliký,

Všudy byl ostražen. Brzy tomu pan forstmistr Vyhledal nevinný mustr.


79) T. j. jako by dělali kouř proti vrchnostem, aby jich hospodářství nebylo
viděno.
o3) Jakoli panskou cejchovačkou uhozený byl. 80) Verš sedmislabičný.
81) Tolik jako záměry, úmysly. 82) Výslech.

Předchozí   Následující