str. 522
vedla (r. 1746); za lesní pych bylo od starodávna vězení do 14 dnů, což v 1. 1728, 1743 a 1788 bylo patenty obnovováno; za chytání koroptví a střílení zajíců vyhrožovala še „31etým Zuchthäusern" Da útraty vinníkovi neb jeho obce (r. 1745). Jen sousedu městskému podařilo se lacino vyváznouti z trestu, jako na př. svrchu (s.tr. 140) zmíněnému Václavu Paroubkovi, jenž, ač zbil r. 1755 mysliveckého mládence panství radimského, platil jen 1 dukát ve zlatě; hůře bylo lidu vesnickému, jak v naší písni dále se líčí.
150. K té již podotknuté zlosti
A trápení lidu Jakou též od myslivosti
Sedlák trpěl křivdu. Kdož to zas vypsati může, Anť nestačí dračí kůže, n3) .
151. Na níž nškdy Solonové
Práva byli psané A v národech věky mnohé
Byli držené, chované. Myslivci za. častý novou ' Instrukci dávat nemohou. 152.1 to bylo k podivení,
Jakou to zlost měli, Když sme dali pozdravem,
Neodpověděli. Nechtěli s námi nic míti, Leč na posvícení jíti. 153. Sedlák do lesa jedoucí
Musel práskat bičem, Náklad panský týž vezoucí
Odpovědět v ničem Nesměl pro pana myslivce, Sic měl rány hued na blízce. 15á. Když nějaké malé věci
Sme potřebovali, Lišniště, bidlo k peci,
Hrabiště uťali, Sekyru vznli a bili A pokutu vysadili
155. Když měl sedlák trní státi
V poli neb příkopu, Nesměl ho nikde sekati,
A když ho na plotu Potřeboval při stavení, Musel jít o dovolení.
156. Jestliže pěkný dar přines
Panu Forstmistrovi, Sel mu vykázat myslivec
Kus toho trnoví ;
Při tom zůstal u oběda :
A pil třebas do večera.
157. A tak svoje trní vlastní .'. '[' '
Musel zaplatiti, Sic jinak byl hned nešťastný,
Dostal také bití. „Per ho, až v něm duše zbrní, Proč vysekával to trní!"
158. Psi domovní měli kláty "}) ;
Na svém krku těžké, Když šel vizitirovati
Myslivec, to věřte, Který pes s klátem nechodil, Hned ho na dvoře zastřelil.
159. A k tomu ještě pokutu
Musel sedlák dáti, Bývalo po půl zlatníku,
Potom až dva zlatý, K tomu všemu hanlivých jmen, Šelem, hundsfutů slyšel jen.
160. Jestli pak myslivec viděl
Psa v srsti hladkého, Že by kůži na boty měl
Pohodlnou z něho, Do oka mu kulku vrazil, Aby kůži nepokazil.
161. Když myslivec odjel ze vsi,
Brzy přišel biřic, Odjel tam ty zabité psy,
Žádnému neřek nic. Jenom se s myslivcem spravil, Že mu vejdělek připravil.
162. Aby pak i s klátem ty psi
V polích neběhali, Chodili jednou v rok po vsi,
Pazoury sekali
Psům na obouch předních nohách, Nechali je v velkých mdlobách.
|
n3) V knihovně Ptolomea ,Philadelpha v Alexandrii, kterou Pompejus váleje s Antoniem vypálil. [Část knihovny zmíněné shořela za Caesara, jenž válčil s Pompejem.]
78) Klát, dřevo, které psu překáží při běhání.
|
|
