Zcela dle vzoru tohoto typu jest celá úloha Kašpárkova. Na stráži rozumuje takto:

„Ti chlapi jdou do valacha spát a já tu musím vartu stát. Ale «o? Já si na ně zavolám: Berdo! Berdo! — Oo to? Kdo to? — Nikdo, pane bratře, nikdo. — Proč tedy křičíš berdo? — Já jsem «myslil, že mne neuslyšíte; tedy mne bylo slyšet? — Hrozně daleko; teď ale nesmíš volat berdo, pokud někdo nepřijde. — Nesmím-li křičet, lehnu si, a také sobě drobet odpočinu —"

Rozumí se, že usne, podobně v četných hrách německých. Y „Don Juanu" u Kralika a Wintera má hvízdati, tu se cvičí ve hvízdání a zbytečně pobuřuje, potom vůbec nehvízdá. I v „Hieslu", kde se chová poněkud odchylně, přece, maje zavolati, přijde li někdo y zelené a modré montuře, zavolá Hiesla, uviděv zeleně uniformovaného — koníka.

Také parodování zpěvu Horiova má svou analogii v „Hieslu", když Kašpárek v žaláři připomíná svým druhům, zpívajícím o své slávě, nynější jejich osud.

Je zjevem až nápadným, že „Horia a G-loska" jest u nás jediné ¦drama tohoto typu, že v celé sbírce Matěje Kopeckého s četnými jejími dramaty loupežnickými nesetkáváme se již s kusem, kde byl .loupežník vlastním hrdinou, osobou poněkud sympatickou. Neboť ¦drama „Rytíř Vonomysl" posunuto jest do „temných dob středověku", kdy pro loutkáře přestával ponenáhlu rozdíl mezi rytířem a loupežníkem. I zde děj počíná písní, kterou „vrahové" a „vůdcové yražeďnických spolků" ujišťují svého vůdce Mariano svou věrností. Mariano chce dobyti hradu, který mu odňal ukrutný jeho bratr Vonomysl, zavraždiv mu manželku. Doporučuje vrahům svého milého Václava; ale Václav jest vlastně jeho sestra Marie, přestrojená za loupežníka, o čemž ví jen její milenec Bojustroj. Loupežníci zvítězí, a na prosbu Marie, která se dá poznati, i Vonomysl obdrží milost, ač vrahové prý k tomu „vrčí". Toto drama snad je z pramene německého, aspoň v jistém přehledu titulů loutkových her u Engla shledáváme také: „Mariano, der weibliche Strassenräuber". Dle toho by vlastně Mariano a Marie byli touž osobou. Marie v přestrojení na-.zývala se Mariano. Tento kus nemá s typem Hieslovským nic společného, spadáť v drama rytířské.

Jsou však stopy známosti toho typu ještě v jiných loupežnických hrách. Jsou tu nejprve v některých hrách hrozné tresty, kterých se loupežníci rovněž málo lekají:

Rytíř Roleko má býti pouze z hradu vymrskán, ale on nepřijímá milosti této: chce a musí zemříti; podobně vrah Kovařík, když mu oznamují, že bude do Brna až do smrti odsouzen — volá: Dejte mi smrt, ta mi bude vítána! V „Opilém sedláku" Marcelin má býti kolem lámán; on však volá: „To jest málo, dejte mně kůl se sedmi špicemi, a na ten se sám narazit míním. Kdybych toho nechtěl sám