Že pak muži při vstávání měli boty bud smíchané, řezankou nebo senem vycpané, u čepic a klobouků všeliké tretky přišité, kabáty zobracené a pod., nikdo se nedivil. Ozýval se opět smích a prozpěvování, výskání a vřískání, jako večer při obědě.

Ve středu byl zase v domě ženicha oběd, na němž brali účastenství zase všickni hosté. Při jízdě do vzdálenějšího bydliště ženichova,, když se týž k nevěstě přiženil, zachováván byl týž pořádek jako při jízdě z kostela. Měla-li však nevěsta přesídliti, vezla se hned také-její výbava.

Na vozy chvojím a kyticemi ozdobené srovnán byl nábytek tak, aby na každém vždy pro několik hostů místa vybylo. Postele vysoko-peřinami vystlané (do každého rance peřin dala matka pecen chleba, aby dcera neměla o chléb nikdy nouzi), vařenka a šatník, truhla. s kanafasem, všecko potřebné dřevěné nádobí od dojačky až k velkému škopku, dřevěné nádobí kuchyňské, všecky ostatní potřeby v domácnosti byly zde jaksi na odiv vyrovnány a hosty, nevěstu doprovázejícími střeženy.1) Opět výskání, provolávání a zpěv.

Kolébka dřevěná, pestrými květy pomalovaná, podobně jako postele potřebnými peřinkami a prádlem vystlaná, trůnila na některém» voze, jsouc se zvláštní pozorností od svatebnic opatrována. Na posledním voze býval kužel. (Viz níže.)

Když svatba na místo přibyla, sběhla se celá osada a oči všecb obráceny byly na nevěstu — mladou paňmárau — aby viděli její tvář, svatební roucho a výbavu.

I tlačili se, aby zahlédli, jak počínati si bude při sestupováni s vozu, až jí židli nohami vzhůru přistaví. Která věděla si rady a na pomoc k sestoupení nečekala, měla vyhráno. „Hodí se k nám, bude rázná, dovede si pomoci, nebude pod pantoflem a pod." sudičky si šeptaly. Dříve než taková nevěsta práh svčho nového obydlí překročila, většina žen z místa byla jí nakloněna.

Na nevěstu, která čekala, až někdo židli narovná nebo sestoupiti jí pomůže, pohlížely s nedůvěrou. „Ta jistě ještě neví, kolik d í r seděla do t r p a 1 e k" nebo „ta jistě s hrachem pro čeládku přebírati se nebude" a podobně.

Po sestoupení s vozu vedli nevěstu do jejího nového obydlí,, kde jí někdo z domácích (mnohdy sama paňmáma) koště v cestu položil. Nevěsta, která koště zdvihla a stranou odhodila, bude se s paň mámou dobře srovnávat, která však si koštěte nevšimla, ud'ala si u paňmámy špatné oko a byla v první dny ještě jiným zkouškám podrobována.

Ve velké světnici rodiče ženichovi nevěstu uvítali, udělili jí požehnání a prohlásili ji za dceru. Nastalo představování příbuzných,, kteří na kopulaci nejeli. Hlavní slovo měl opět družba.