Jindy již mezi obědem vedrala se maškara s děckem na ruce do hodovní síně, za zrazenou milenku ženichovu se vydávajíc. Žádala, aby jí ženich v slovu stál, jí a toho neviňátka neopouštěl.

Yytýkala mu nevěrnost a tvrdost připomínajíc, že si dříve z její chudoby nic neďál, ač mu velmi dobře známa byla. Dovolávala se soucitu přítomných, aby její staré právo na ženicha uznali a-jej k napravení křivdy jí učiněné pohnuli. Stalo se nejednou, že dovedná maškara tu ženicha, jinde nevěsto u veliké rozpaky a nesnáze přivedla, zvláště nemohla-li býti brzy poznána.

Jestliže se nevěsta ze své domovské obce do jiné vyvdávala,. nechtěly ji domácí sousedky dříve propustiti, dokud sousedky se strany ženichovy na ni práva nenabudou. Namítaly, že ženich nabyl sice práva sdíleti společnou domácnost s nevěstou, ale k tomu práva nenabyl, aby jim jejich sousedskou dcerku odváděl, aby obec jiná ku mladé, hezké sousedce zdarma přišla. Dle okolností ještě i jiné důvody se uváděly a ke konci projevena ochota, že se přesídlení nevěstě dovolí, bude-li domovské obci náležitá náhrada vyplacena. Nastalo vyjednávání. Domácí žádali za nevěstu: kočár, koněr kola do zásoby, čeledína, někdy vůz, hříbata, bič a pod. jiné věci.

Z té příčiny měli již cizí sousedky a sousedé připraveny láhve vína nebo kořalek v přikryté putně, kterou někdo bedlivě hlídal.

Za každou požadovanou věc postavili na stůl láhev a dodávali: „Když jinač nechcete, tu máte kočár" — velká láhev—; „tu máta vůz" — velká láhev — atd. I na věci menší a na drobné potřeby bylo pamatováno: hříbata— menší láhve—; lounky — malé lahvičky: bič — úzká vysoká láhev. Když byla koupě ukončena a kupujícím v putně láhve ještě zbyly, utržili si prodavači veliký výsměch, což si pak při odevzdávání zboží v domově ženichově hleděli vynahraditi.

Po prodání nevěsty odebrali se svatebníci opět do hospody, kde se až do bílého dne veselí oddali.

Netančil-li se kotek po čepeni u nevěsty, tančil se při příchodu do hospody.

O pohodlí novomanželův a hostů přespolních při návratu z hospody všickni účastníci svatby z místa (zvláště ženy) velikou starostlivost vždy na jevo dávali: snášeli peřiny a pokrývky, upravovali lůžka, dali k ruce ještě něco k zahnání hladu i žízně a pod.

Brzy však příčina starostlivosti té se vysvětlila: tu jeden na postel lehaje naráží na ostrou hranu polena pod spodnicí skrytého; druhý nadzdvihuje svrchnici táhne všecky peřiny dolů — bylyť sešity; třetí chtěje ulehnouti ucítí někoho na posteli, který mu ustoupiti nechce — byly tam vycpané hospodářovy šaty položeny; jiný propadl se slamníkem na zem, poněvadž mu prkének v posteli nenechali; novomanželům obyčejné vytahali všecky hřebíky, aby se postel rozbořila.