Na ploše té nalézá se mocná kulturní vrstva, často přes metr do hloubi zasahující, v níž nalezeno ze starší doby hojně pazourkových i broušených a vrtaných násfrojů a zbraní, předmětů kostěných, hliněných i skleněných, bronzových i železných. Zbytky nádob, jež se velmi často naskytují, jsou dvojího druhu: jedny, pouze volnou'rukou robeny, tvoří asi třetinu počtu; ostatní patří již keramice mladší, která však nepřetržitě souvisí se starší a jest jejím pokračováním.

Mladší nádoby jnejčastěji zdobeny jsou vlnou, řidčeji ozdobami routovými, vtlačenými důlky a půlměsícovitými kolečky.

Dna některých hrnců jsou opatřena různými odznaky: buď křížem, jehož ramena jsou hákovitě zahnuta, vtlačeným důlkem a p. Obrazec jiný tvořil čtverec, v němž vedena buď jedna neb obě kolmice, Často i úhlopříčny na rozdíl od jiného obrazce podoby kruhu, jehož vnitřek na způsob vozového kola špicemi byl rozdělen. Zajímavo zde jest, že i dno jedné nádoby staršího rázu bylo označeno skupinami vytlačených důlků.

Hradiště líšeňské obýváno bylo lidem slovanským dlouhou dobu; nalezenyť zde římské mince, patřící již Vespasianu (69—79) a Divě Faustině, rozmarné manželce Marca Aurela (161 —180). Ostatní nálezy však nasvědčují, že osídlení to táhlo se ještě po několik století následujících.

Stejného rázu i staří jest hradiště ivančické (K., FBI.).

Jihovýchodně od města zvedá obrovské týmě své hora Réna, oblíbené výletní místo Ivančických. Severozápadní výběžek této hory zasahuje až k soutoku Kokytny s Jihlavkou táhna se odtud v podobě úzkého hřbetu dále podél řeky posledně jmenované a ovládaje celou kotlinu, v níž leží město Ivančice.

V podobě mohutného rohu zabíhá zmíněný výběžek napřed k západu, pak ztrácí na šířce a obrací se ponenáhlu k severu.

Jižní svah tvoří příkrá, doubím porostlá stráň, kteráž k Rokytni se sklání, na západě a severu strmí srázné, trnovníky spoře zakryté stěny skalní nad Jihlavkou a na severovýchodě jest svah též příkrý, objímaje útulné zakouti se stromovím ovocným. Toliko na východní straně souvisí popsaný ostroh s ostatním něco vyšším temeaem Rény; s této strany byl tedy nejsnáze přístupen.

Jdeme-li od východu, spatříme, že se půda náhle zvýšila, a že nabyla temné barvy. Zvýšení pochází od bývalého náspu, temné zbarvení půdy od četných ohňů, kteréž na celém hradišti kdysi planuly.

Násep čili val přepažoval celý výběžek na přič, tedy ve směru severojižním; se strany vnitřní byl ovšem nižší. Před ním nacházel se veliký příkop, jenž nyní jest zorán. Na jižní straně, kde posud rozkopán neuí, lze poměry tyto nejlépe pozorovati.

Povrch hradiska není úplně plochý a zvedaje se se všech stran směrem ku středu, tvoří ta mírné návrší, s něhož bývalou osadu