Předchozí 0469 Následující
str. 453

methodějskéin, znenáhla mizelo, ale patrné jeho stopy sledovati lze ještě i ve stoletích následujících, již historií osvětlených.

Kdežto dříve celý staroslovanský život státní i obecní spočíval na žití rodinném, ustupuje tento způsob života hlavně přičiněním vlivu cizího, německého, rázu jinému, který ve stoletích následujících jest již patrný v osadách, jak je nyní nalézáme.

V řádcích následujících ihceme tedy vylíčiti pozůstatky Slovanů moravských z dob od IV. až do XII. století a na základě nálezů ze země dobytých, částečně i pramenů historických aneb i tradic vylíčiti kulturní stav této mladší predhistorické doby slovanské.

Osady z dob těchto jsou především na hradiště — opevněná to sídla, v nichž celé rodiny — zádruhy — pospolu bydlily. Rozmnožením populace zakládány byly dédiny i na místeih jiných, často rovinných, neopevněných, v nichž tu onde na nepatrném návrší nalézala se tvrzka stařešiny. Vesnice ty zanechaly nám hojně zbytků ve způsobe mocných vrstev kulturních, v nichž nalézáme množství starožitností.

V osadách těch, hlavně přičiněním vlivu cizího, vyvinuly se pozdější poměry poddanské, jeden ovládal druhého, nade všemi vévodili jednotliví manové, osazení na hradech nejprve dřevěných, později i zděných, o jejichž dějinách dočítáme se již v každé topografii. K osadám starším druží se také četné hroby žárové, později i kosterně.

O každém tomto předmětu budiž zvláště pojednáno.

Hradiště slovanská.

Jako jiní národové, tak i naši předkové při svém příchodu rozšiřovali se podél řek a potoků, kdež horské ostrožiny a vysoké břehy, již samou přírodou chráněné, sloužily jim za osady, v nichž nejen stáe žili, oběti své bohům přinášeli, nýbrž poblíže i mrtvé své pochovávali.

K nejpěknějším hradištím moravským původu slovanského přináležejí Staré zámky u Líšně (ÍC, FM, MSB., Kř.). Severně osady této zatáčí se potok Ěíčka v podobě velikého S, a omezuje patu dvou horských ostrožin, z nichž na pravém břehu se nalézající „Na starých zámcích" se zove. Trař tatö má podobu trojúhelníka, tvoříc ostrožinu na vše strany sráznými stráněmi chráněnou a toliko úzkým pruhem souvisící s ostatní rovinou.

Na této severozápadní straně opevněna byla plocha trojnásobným valem, na východní spojena pravěkou cestou s údolím potoka, kdežto vodou pitnou zásoboval obyvatele silný pramen v roklině při vchodu do opevnění vyvírající.


Předchozí   Následující