* Bogumil Hoff f- Pilný tento pracovník na poli slezské lidovědy zemřel na začátku tohoto roku ve vsi Wisle v rakouském Slezsku. Z prací jmenujeme I. tom díla „Lud Cieszyúski" (1889). V posledním sešitě Karlowi-czowy „Wislj", 1894, 63 ad. otištěna jeho stát: Kole/la w Wišle.

* American Folk-Lore Society jmenovala čestnými členy vedle jiných tyto pracovníky v oboru lidovědy, známé čtenářstvu českého Lidu, J. Karlo-wicze, P. Sébillota, G. Pitrě.

* O epickém básnictví slovanském vykládá v tomto roce v College de France prof. Louis Leger, obíraje se právě ukrainskými dumami.

* Lattwju dainos. Známí folkloristé litevští Kr. Baron a H. Wissendorf oznamují, že chystají velikou sbírku písní litevských. Vydána bude za tři léta a bude obsahovati 80.000 písní.

* I. Jahresbericht des wissenschaftlichen Vereines fUr Volkskunde und Linguistik in Prag, 1893. Pod tímto názvem oznámena byla publikace družstva německého v Praze, kteréž vedle jiného patrně chce si všímati také lidovědy. O obsahu a o stanovisku sborníku tohoto podáme zevrubnější zprávu.

* Bibliografii pohádek maďarských sestavil s obvyklou důkladností svojí L. Katona v časopise Munkacsiově Ethnographia, Budapest, 1894.

I. str. 52 a d. Studie tato je důležitá i pro studium lidového podání slovenského a jihoslovanského.

* O kulturní historii, o jejím stanovisku a literatuře moderní poučně vykládá ve svých přehledech literárních Dr. L. Finkel v Balzeruvé Kwartal-niku historjczném, we Lwowě, 1894, II., str. 364 ad.

* V. Houdek píše v 5 seš. letošních Slovenských Pohl'adu, vyd. od J. Škultétyho, zajímavou studii o nábožných písních kancionálu turo-lúckého z r. 1684, pozoruhodný příspěvek k české hymnologii i ke studiu lidové poesie československé.

* Příroda, rodina a Bůh v písni lidové nazývá se článek Alex. Průchy v listě bohosloviů českomoravekých „Museu" (red. J Sedlák), v Brně, 1894, II., str. 75 a d.

* Dějiny knížectví Těšínského z péra V. Praská tisknou se jako

II. dílu Vlastivědy slezské 1. čásť. Spisovatel všímá si opět bedlivě vývoje poměrů vzdělanostních na Těšínsku.

* Co je folklóre? Zajímavou poznámku připojil M. Dragomanov k článku svému o Ogouovském ve Frankově čas. XECaie n cjiobo, JlbBOB, 1894, III. 478. Vyložil svoje stanovisko v ten rozum: Neshoduje prý se s těmi nadšenými folkloristy, kteří vyhlašuí folklóre za vědu samostatnou. Soudí, že folklóre podává prostý materiál, který možná právem nazvati novým, neboť do nedávná málo pozornosti bylo mu věnováno — materiál, který souvisí s vědami staršími jednak s historií, jednak s literárním studiem, se studiem náboženství, práva a pod. Vrdle jiného folkloristé ukázali, že mezi ústním podáním, mezi slovesností národní a mezi knižnou slovesuosti existuje poměr vzájemný, vzájemné vlivy. Proto čásť folkloristiky patří do historie literatury. — Vrátíme se v Č. Lidu ještě k tomuto tbematu.