vádějí Guagnin a Easicki. U nás vypravuje o tom Jan Mirotický z Kroměříže r. 1579 2): „Jeroným Pražský, kterýž za papežství Engenia IV. v té zemi (litevské) evangelium kázal, a kterýž obyčeje toho národu až do toho času neznámé našim lidem nkázal, pravil, že někteří z Lithvinův, ke kterýmž jest ponejprve přišel, duom od domu hady měli, kterýmž jedenkaždý sám od sebe jako bohům těch míst obětovali, ale on že jest to obdržel, že kromě jednoho, kterýž spálen býti nemohl, sou všickni od svých ctitelův zmordováni."

Jak všeobecná a hluboce zakořeněna byla ještě v 16. století víra v báječné tvory, dokazuje „Silva quadrilinguis vocabulorum," vydaná Danielem Adamem z Veleslavína 1598, kdež se na str. 286. uvádí, že drak jest starý had, který stářím dosáhl neobyčejné velikosti. Téhož spisovatele „Nomenclator" pojednávaje na str. 214. cap. 55. de reptilibus et serpentibus, přijímá do seznamu těchto živočichů: baziliška, badá s korunkou3) — draka a dračici — hada o dvou hlavách a domovního hada (Boa). Bylo by velmi zajímavo a platně by obohatilo známosti naše v tomto oboru, kdyby se někdo uvázal v prohlédnutí památek staré literatury, jichž český původ jest dokázán, a ohledal vyobrazení všech: draků, čertů, saní, bazilišků a j., pokud a jak se shodují se staročeskými popisy a posavadními představami lidu. Přestávati na pouze psaných svědectvích zdá se nám příliš jednostranné a neúplné.

Nově nalezl jsem zprávu o diblíku v Miinstérově Kosmografii, kterou v češtinu převedl a vlastními doplňky rozšířiv tiskem vydal v Praze r. 1554 Zikmund mladší z Puchová. Uvedl mne na ni rejstřík doplněný rukopisně v 16. století. Při písmeně D četl jsem: Diblík jinak hospodářík list DXXX1I. B. a při písmeně H: Hospodářík s odkazem na týž list Obě jména kryla tedy jednu představu.4) Zmíněná zpráva, nade vši pochybnost vložená překladatelem, jest na druhé straně listu 532. v kapitole o zemi litevské a pro zajímavost přikládám ji v doslovném znění: „Národ Litevský hned od počátku za své Bohy