V} sívání provedeno. Moderní názvosloví vyšívačské nazývá tento zpŮ3ob šití prací či technikou Holbeiaovou, hlavně tam, kde objevuje se steh čárkový či jak tu a tam na Horňákoch říkají „kvítkový" (protože jsou jím „kvítka", t. j. různé ornamentální motivy provedeny). K tomuto stehu druží se i plochý, vrkůčkový, ano i t. zv. italský skříňkový steh. Všechny tyto techniky provozují se ve zdejším kraji již po staletí, rovněž jako i různá prolamování. Novější dobou ovšem technika upadá — nehledí se tak na oboustrannost i jemnost práce — neníť na obojí času. (Viz obr. čís. 7.)

Ornament zdejší jest veskrze geometrický a při tom velice starožitný. Lze bez rozpaku říci, že ornament výšivkový naprosto nemá příbuznosti se žádným z historických slohem a jest tedy ryze domácí a samostatný. A při tom krásný a účinný. Obrázek 6. snad lépe to objasňuje. Barvitost ornamentu vyšitého jest různá. Převládá žlutá a smetanová barva, sestavuje se však i červená, žlutá a černá, červená, žlutá a zelená (této málo), nebo na starších modrá a smetanová, modrá a rudá. Zcela zvláštní jsou staré šatky ze Lhotek, které provedeny mají svůj ornament stehem vrkůčkovým nebo skříňkovým (viz obr. č. 6. dole) v barvě tmavožluté, tmavomodré, zelené, rudé, místy i smetanové, a vše to v nejlíbeznější harmonii, kteráž arciť také způsobena i stářím — výšivky ty, jak již uvedeno, pocházejí většinou ze století minulého Motivy ornamentální mají ovšem v různých osadách různé názvy. Pro zvláštnost buďte alespoň následující uvedeny: Kvítky: stehové, babičkové, cbrobákové, strom-kové, trojaké, tulipánové, rapuškové, o šesti klučkách atd. For-micky: na makový víšek, na půl růže, na celou růži, na háčky, na jačmenové zrnko, na gulovatý chám, na srdcá, na krpadlá atd. Prolamování slově „k a t e r y n k y", jiné „vyřezávání", jiné konečně „hrachovink y."

Ty ornamentální prvky, které ve všech osadách horňáckých mají stejné názvy, sluší pokládati za nejstarobylejší.

Mezi nejstarší zprávy o ctění hada domového, hospodáříka patří jasná zmínka v popisu obyčejů litevských od Jeronýma Pražského ze začátku věku XV. Vypravuje, jak na Litvě každý hospodář krmí hada hospodáříka.1) Zprávu tu obšírně potom roz-