Předchozí 0450 Následující
str. 434

držal a ctil oheň, lesy, hady, kteréž obyvatelé obzvláštně v každém domě jako domácí Bohy ctili, a poctivě chovali, a jim oběti činili. Ta víra ďábelská až posavad v zemích křesťanských až i zde v zemi České při mnohých zůstává, kteřížto ač srdce svého tím ďábelstvím naplněného, zjevně pronésti nesmějí, však hadům v domích svých a jiným ďábelským a nepokojným duchům, překážeti nedopouštějí, a štěstí sobě v tom zakládají a mnohému když se vede šťastně, domnívá se, že mu to štěstí pro věci dotčené přichází. Pak Bůh věčný coť nemá z hněvu takovým ďáblíkům, kteréž oni diblíky nazývají, křesťanův dopouštěti mámiti, v takovém jsouce světle slova jeho, a čert také chytrý nešlechetník, takových lidí nepokouší, jako svých, anobrž skrz ně, Bohu věrné, jako skrz své nástroje, ještě trápí, pak když se jim dobře tím spůsobem vede, praví, že to štěstí jest, kterýžto blud takový svůj hrozný tím stvrzují, že když takovým ďáblíkům překážejí, a po jich vůli nedělají, že jim překážejí, štěstí odnímají, a některým i do smrti škodí." Spisovatel dává se nyní na rozjímání náboženské.

Zpráva tato z r. 1554 jest také tím důležitá, že patří mezi nejstarší posud známá svědectví o hadu hospodáříčkovi u nás, neboť doklad z Mat. Poličanského jest teprve z r, 1613, a že jako tento srovnává přežitek český s litevským.5)

Jinou zmínku o hospodáříčku, a to v podobě dítěte — jak z obsahu vysvitne —¦ nalezl jsem ve spise: „Kniha lékařská pro rozličné nemoce a neduhy lidský. Též pro koňský, hovězí a skopový dobytek, též výborné naučení pro zahrady, též pro myslivost, na slepice a na husy, vypsaná od S. P. Jošta z Kožumberka Léta Páně 1609 dne posledního července. A nyní v nově vypsaná od Františka Karlíka (?) Léta Páně 1817 dne 20. června. Nákladem Joseph Jandi z Polehrad." Rukopis tento chová se v archivu Společnosti přátel starožitností českých v Praze pod sign. II. 8. V dílu I. jedná se o ne-mocech koňských, v dílu II. o rozličných nemocech lidských, v dílu III. proti rozličným nemocem hovězímu a skopovému dobytku a pak posléze jest: Knížka o štěpování a spravování štěpnic.6) Ve zmíněném


5) Skřítek v lidovém podání staročeském, Dr. Č. Zíbrt. str. 32.
6) Mám za to, že nahoře uvedený společný" titul celého rukopisu jest dílem pozdějším, přepisovatele, a že autorství Joštovo vztahuje se jen na Knížku o štěpování, která tu také má předmluvu vysoce urozenému P. P. Petrovi Vokovi z Kožumberka. 'Ls. společným titulem pro celý rukopis není předmluvy, a Jungmannova historie literatury české, knihovny musejní a universitní takového spisu neznají a nemají. Jungmann na str. 177, IV. 869 zná také jen: Jošta z Rožumberka Knížku o štěpování, vyd. v Praze ü Buriana Valdy 1598 v 8 Toto datum, jakož i datum na společném titulu 1609 dokazuje nejlépe, že máme před sebou přepis dvou samostatných spisů. Autor prvého trojdílného snad se později zjistí. Tolik uznal jsem za dobré promluviti pro ty, kdož by chtěli řádky mé kontrolovati.

Předchozí   Následující